Francie chce během olympiády do ulic nasadit kamery rozpoznávající podezřelé chování. Stojí to za zásah do soukromí?

Čtěte také

Dnes chytré kamery nepřetržitě rozpoznávají tváře. Brzy to snad bude muset nejprve povolit soud, doufá právník Vobořil

Nový bezpečnostní systém, který Francie instaluje na letní olympijské hry má obsahovat kamery na pevných stanovištích, ale také na pohyblivých dronech. Podezřelé chování má pak technika automaticky hlásit policii. Zákony, které mají sledování ulic umožnit, tento týden schválila horní komora francouzského parlamentu. Teď je budou schvalovat ještě poslanci.

Do normy ale nakonec neprošel záměr, aby kamery mohly používat aplikace na rozpoznávání obličejů v reálném čase. Organizace prosazující ochranu soukromí přesto plány francouzské vlády kritizují, protože nevěří ubezpečení francouzských politiků, že půjde pouze o dočasné opatření.

Je potřeba vždy v konkrétním případě zvažovat, jestli to bezpečnostní riziko, kterému se čelí, je opravdu tak velké.
Petr Koubský

Podle Petra Koubského, redaktora Deníku N, je přirozené mít z nasazení takové technologie obavy, protože vždy záleží na tom, jakým způsobem a kým jsou používány.

„Rozhodně rozumím tomu, že tam, kde se takovéto technologie nasazují, vzniká podezření, že může dojít ke zneužití a k průlomu do soukromí ve větší míře, než je tomu dosud. Na druhou stranu rozumím legitimním obavám, že v případě velkého podniku jako jsou olympijské hry, mohou vznikat bezpečnostní rizika a že nasazení těchto technologií může zachraňovat lidské životy,“ míní Koubský.

Zásah do soukromí

Otázka a dilema ochrany soukromí lidí na ulicích, ale zároveň zajištění bezpečnosti, ve své podstatě nemá žádné rovnovážné východisko a jak uvádí Koubský, v tomto případě není možné najít řešení, se kterým by všichni byli spokojeni. 

„Je potřeba vždy v konkrétním případě zvažovat, jestli to ohrožení a bezpečnostní riziko, kterému se tím čelí, je opravdu tak velké, aby stálo za zásah do soukromí. A často lze vyhodnotit, že není. Tím pádem vznikne víceméně racionální řešení nenasadit tu technologii. V případě olympiády v Paříži si myslím, že ty bezpečnostní argumenty jsou ale opravdu velice silné a že by bylo pošetilé je ignorovat,“ říká.

Je možné vyřadit člověka?

Sám také uvádí, že jedním ze zásadních bodů normy, která jde nyní ke schválení, je ten, že se technologie stává prostředníkem. Tedy že upozorní na potenciální hrozbu, ale sama nezasahuje a data pouze odesílá policii.

„Toto je pouze hypotetické a nic takového neexistuje ani se o tom neuvažuje, ale není přípustné, aby se nasadil dron, který začne střílet na někoho, koho vyhodnotí jako potenciálního teroristu, protože se vyřadí právě ta zpětná vazba přes člověka, který by to měl rozhodnout. I tak si myslím, že s tím může být mnoho potíží. Bezpečnostní orgány v ideálním případě získají dobrou pomůcku, v horším případě získají věc, se kterou se budou prát a nerozumět si s ní,“ vysvětluje.

Čtěte také

Kamikadze drony jsou levné prostředky, které ale dokážou způsobit poměrně velkou škodu, popisuje analytik Šedivý

Organizace prosazující ochranu soukromí protestují proti záměru francouzské vlády v nasazení těchto bezpečnostních systému i proto, že nevěří, že se jich úřady po konci olympijských her zbaví.

„Ona se dočasnost dá v demokratickém systému vymezit třeba omezenou platností a po nějakém datu bude nezákonné pokračovat v používání této technologie. Ale zase se tady ocitáme na kluzkém svahu. Je to tak, že když se jednou něco zavede a osvědčí, tak v oblasti bezpečnostní politiky bývá velice obtížné se toho opět zřeknout,“ dodává.

Poslechněte si celý pořad Online Plus Davida Slížka v audiozáznamu. Dále se dozvíte, že vydávat články napsané umělou inteligencí se nemusí vyplatit, jak se nové aplikace snaží odhalit AI autory a jak státní weby v Česku opouštějí komerční analytické nástroje.