Dnes chytré kamery nepřetržitě rozpoznávají tváře. Brzy to snad bude muset nejprve povolit soud, doufá právník Vobořil

„Jde pouze o jeden ze způsobů sledování. Jsou i další možnosti vyhodnocování obrazových záznamů nebo fotografií,“ uvádí v pořadu Online Plus právník Jan Vobořil z neziskové organizace Iuridicum Remedium.

Čtěte také

Technologie rozpoznávání lidí na ulici? „Města je mají nakoupené, ale zatím je nepoužívají,“ tvrdí Jan Vobořil

Samotné evropské nařízení navíc předpokládá přijetí právních úprav na národní úrovni, které používání v jednolitých zemích specifikují. „Je to tedy ještě hodně otevřená hra a uvidíme, jak dopadne.“

„Ale už dnes na internetu existuje služba Pimeyes. Když tam nahrajete fotografii, prohledá internet a najde metodou rozpoznávání tváře další fotografie, kde se hledaný člověk nachází. To může být velmi invazivní nástroj, protože najde obrázky, o kterých jste doufali, že jsou někde v hlubinách internetu zapomenuty.“

Pozoruhodné je, že tvůrce této služby byl prý motivován ochranou soukromí lidí. „Tím, že jim dá nástroj pro vyhledání jejich fotografií, mohou tito pak usilovat o jejich odstranění. Ale jak už to bývá, dopadlo to jinak, než autor zamýšlel.“

Když někdo unese dítě a bude vědět, že na pražském letišti je systém rozpoznávání tváří, tak zemi opustí jiným způsobem.
Jan Vobořil

Návrh obsahuje také výjimky, ve kterých případech bude možné sledování a rozpoznávání tváří na veřejných prostranstvích v reálném čas použít. Například při pátrání po dětech nebo v případě bezprostředního nebezpečí teroristického útoku.

„Nevylučuji, že v tomto směru může být technologie nějak přínosná,“ uznává právník. „I když by mě zajímalo, kolik vyloženě hledaných dětí policie během těch asi tří let, co nám dala data, našla."

Vobořil odhaduje, že mnoho takových případů nebylo. „Navíc když někdo unese dítě a bude vědět, že na pražském letišti je systém rozpoznávání tváří, tak zemi opustí jiným způsobem.“

Rozpoznávaní tváří je invazivní nástroj

Každopádně by nařízení zabránilo tomu, co je dnes běžné. „Tedy že tyto systémy jedou nepřetržitě, pořád snímají veškeré lidi, kteří procházejí například letištěm, a porovnávají je s referenční databází hledaných osob. Nově by to mělo být zapínáno na základě povolení soudu a podobně.“

„Obecně toto nařízení považuji za správné, protože rozpoznávání tváří je invazivní nástroj a jako u odposlechů je třeba soudní povolení, dávalo by to tedy smysl i zde. Nedělám si ale iluze, že by ve všech případech byly soudy schopny posoudit, zda je žádost o sledování oprávněná.“

Čtěte také

Plošné sledování mobilů? Je to děravý cedník, ve kterém uvíznou hlavně ti, co nemají důvod se bránit, říká právník Vobořil

Právník ale dodává, že už dnes je velmi těžké dostat se jen k informacím, kde bezpečnostní složky státu tyto chytré kamery provozují. „To už je dnes do značné míry za hranou zákona a je to velký deficit. Ty údaje nakonec dostanete, ale za každou odpovědí vidíte, jak se odpovídající snaží najít nějaký důvod, aby vám informaci dát nemusel.“

„Pomalu abyste se s nimi o každou řádku prali. Nemají to být informace, ke kterým musíte sepisovat sáhodlouhé žádosti, mají být dostupné na webu, ale především přímo ve veřejném prostoru, kde se pohybujete,“ vytýká Vobořil nedostatečné informace o tom, kde umělá inteligence pomáhá sledovat veřejnost.

Poslechněte si celý Online Plus.