Technologie rozpoznávání lidí na ulici? „Města je mají nakoupené, ale zatím je nepoužívají,“ tvrdí Jan Vobořil

1. červenec 2022

Obchody používající rozpoznávání obličeje k identifikaci zákazníků, kteří v minulosti v kradli. Školy identifikující studenty, kteří si zaplatili obědy. Nebo firmy, které z obličeje posuzují, zda uchazeči o práci vykazují známky nadšení a ochoty se učit. Někomu to může znít jako pasáže ze science fiction, podle nedávné britské studie ale jde o reálné příklady využití takzvané biometrické technologie.

Sledování lidí těmito způsoby má podle svých zastánců zvýšit bezpečnost například na letištích nebo zrychlit a zpříjemnit lidem některé každodenní úkony. Odpůrci podobných systémů naopak upozorňují především na ochranu soukromí.

Čtěte také

„Obávám se, že je na místě jistá podezíravost. Nějaká zdravá paranoia. Protože to pokušení zneužít takový systém bude pro mnoho lidí příliš velké a dříve nebo později k tomu dojde,“ je přesvědčený Petr Koubský, redaktor Deníku N.

Problém podle něj představuje i malá transparentnost při instalaci těchto technologií. „Zavádějí se v zásadě plíživě. Na straně těch, kdo je zavádějí, není sebemenší snaha o to, když to řeknu velmi mírně, aby s tím šli na světlo boží,“ vadí Koubskému.

Velký bratr na letišti

Zatímco na západě rozpoznávání obličejů svých zákazníků využívají i některé supermarkety, v Česku se s podobným systémem oficiálně zatím můžeme setkat jen na Letišti Václava Havla.

„Dostat se k informacím, kde jsou tyto technologie používány, není úplně jednoduché. Zaměřovali jsme se na to, jak je používají bezpečnostní složky, a ani tam nebylo snadné se k informacím dostat,“ přiznává Jan Vobořil ze sdružení Iuridicum Remedium, který se věnuje problematice ochrany lidských práv.

Celý systém je nastavený poněkud netransparentně a nedává úplně smysl.
Jan Vobořil

Na Letišti Václava Havla policie využívá 145 kamer určených k biometrickému sledování. Matematické přepisy obličejů každého, kdo letištěm projde, pak policie uchovává minimálně třicet dní.

„Třicet dní je to u policie. Když jsme to ale zjišťovali třeba u celníků, kteří mají také k datům přístup, tak ti je uchovávají mnohem déle. Celý systém je nastavený poněkud netransparentně a nedává úplně smysl,“ hodnotí Vobořil s tím, že data využívají i tajné služby. Jak dlouho je uchovávají, ale není možné zjistit.

„Smyslem systému je dohledávání lidí. Policie má svou databázi, které říká Patros. V ní jsou hledané a pohřešované osoby. Pomocí porovnávání dat z referenční databáze s daty obličejů lidí, kteří prochází Letištěm Václava Havla, pak dohledává ty zájmové osoby,“ popisuje fungování systému Vobořil.

Jakmile jsou jednou data digitální a někdo je má, jsou potenciálně zneužitelná.
Petr Koubský

Tímto způsobem pak policie v letech 2018 až 2020 dohledala 206 osob. „Na první pohled to vypadá, že systém funguje a je přínosný. Ale musíme si uvědomit, že v referenční databázi jsou všechny hledané a pohřešované osoby. A to nemusí být jen kriminálníci nebo někdo, kdo se vyhýbá vězení.“

„Mohou to klidně být lidé, kterým se jen nepodařilo doručit důležitou soudní obsílku. Bohužel od policie nemáme žádné informace o tom, jestli chytili 200 lidí, kteří si nepřebírali poštu, nebo jestli polovina z nich byla na nějakých teroristických seznamech,“ vysvětluje expert na ochranu osobních údajů.

Poctivému nic nehrozí?

V blízké budoucnosti by Letiště Václava Havla nemuselo zůstat jediným místem, kde bude váš obličej rozpoznán a uložen. O nasazení technologie před dvěma lety usilovala také třeba městská policie v Praze. „Praha to odmítla s tím, že policie by měla zpracovat zhodnocení dopadu na ochranu osobních údajů, které je u takto invazních nástrojů sledování povinné. Podle našich informací to policie dosud neučinila,“ říká Vobořil a dodává:

„Podle našich informací mají některá města tyto technologie nakoupené, ale zatím je nepoužívají.“

Čtěte také

Problémem je také to, že v současnosti chybí jasná legislativa, která by využívání podobných systémů upravovala. 

„Všechny naše politické instituce stojí na předpokladu rovnováhy sil. Nové digitální technologie tu rovnováhu posunuly a my na to nereagujeme. Nevidím, že by politici reagovali na to, že toto je problém a je potřeba jej vymezit nějakými lepšími zákony,“ všímá si Koubský.

„Jakmile jsou jednou data digitální a někdo je má, jsou potenciálně zneužitelná. Slabinou je vždycky lidský faktor, případné budoucí zákonné změny i zneužívání pravomocí. Pokud jednou přijmeme takovou situaci za zcela banální a tolerovatelnou s tím, že kdo je poctivý, nic mu nehrozí, zdolali jsme krůček při posunu společnosti někam jinam. Kdo nás bude chtít táhnout směrem od demokracie, bude už o schůdek dál,“ vysvětluje Petr Koubský, proč bychom se podobnými otázkami jako společnost měli zabývat už nyní.

Poslechněte si celý rozhovor Davida Slížka s Petrem Koubským a Janem Vobořilem. Dozvíte se také, kolik falešných poplachů systém na Letišti Václava Havla spustil, nebo to, zda se člověk vůbec dozví, pokud jej systém identifikuje jako podezřelou osobu.

autoři: David Slížek , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související