Velký bratr pod Big Benem. Británie je velmocí kamerového sledování
Jekatěrina Drankinová na stránkách ruského deníku Kommersant rozebírá fenomén obrovského počtu bezpečnostních kamer ve Velké Británii. Pozornost k němu obrátil nejnovější vývoj v kauze otráveného bývalého agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije.
Dva údajné atentátníky, údajně agenty ruské vojenské kontrarozvědky, bezpočtukrát zachytily kamery během jejich kratičkého pobytu v Salisbury. Právě fakt, že Britové minutu po minutě zmapovali cestu dvojice mužů, fakticky rozvrátil jejich pozdější televizní obhajobu.
Týden očima Petra Schwarze: Řekni, kde ty pravdy jsou, co se s nimi mohlo stát
Takže schválně, kterou tvář myslíte, že spíše někdo pozná? Za A, tvář britského herce, nebo za B, tvář zabijáka ruské tajné služby?
Experti Scotland Yardu analyzovali jedenáct tisíc hodin videozáznamů. Prošli časový ekvivalent 485 dní, čili patnácti měsíců. Výsledkem byl přesný itinerář Alexandra Petrova a Ruslana Boširova. Britové nasadili nejmodernější screeningové technologie.
To vše svědčí o mimořádné vybavenosti britského kamerového systému, píše Kommersant. Podle počtu kamer je tato země již dávno jedničkou na světě. Na jeden přístroj připadá 11 britských občanů, podle jiné studie čtrnáct. Dokonce zazněl názor, že v Londýně člověk vstoupí do objektivu v průměru 300krát denně. Policie ale tvrdí, že jen 70krát. Pro srovnání, v Moskvě je na tisícovku lidí 11 kamer, vypočítává ruský list.
Sledování po anglicku
První protesty proti kamerovému systému se objevily v prosinci 1996 na Manhattanu, kde aktivisté v čele s Michaelem Carterem a Billem Brownem sehráli představení Král Ubu. Od té doby se oba trendy kopírují a doplňují. Přibývá dohledových zařízení i protestů proti nim.
Bezpečnostní kamery chrání nejen zdraví a majetek, ale i demokracii, tvrdí kriminalista
Přesné počty bezpečnostních kamer v jednotlivých státech světa nelze přesně určit. Pár let staré odhady se pohybují kolem 25 milionů zařízení na světě. Jisté je jen jedno: jejich počet neustále stoupá.
Po 11. září 2001 dostal Manhattan 20 tisíc kamer navíc. Odhalení bývalého agenta Edwarda Snowdena sice donutila americké orgány metody pozměnit, ale trend je stejný. V Berlíně ovšem aktivisté uspěli a trvalý monitoring veřejnosti platí jen ve vlacích a metru. Ve Francii zase legislativa zakazuje přenos obsahu z veřejných kamer, a jeho přechovávání je omezeno na pouhý měsíc.
V Británii je ale patřičná legislativa daleko benevolentnější, všímá si Kommersant. V diskusích se vždy vrátí argument, že čestný občan nemá co skrývat. Zemi ostatně patří historické prvenství, protože už v červenci 1960 na Trafalgarském náměstí instalovali dvě dočasné kamery během návštěvy thajské královské rodiny.
Nicméně plošně monitorovací systém jako první zavedli v Hannoveru a Mnichově Němci. Sledování po anglicku pak doznalo rozmachu zejména kvůli kampaním Irské republikánské armády (IRA). Řadě útoků se tím podařilo předejít, což zpětně posílilo argumentaci ve prospěch kamer. Mnohé z nich vlastní soukromníci či firmy, jsou ale napojené na policii.
Zakáže kamery soud?
Znějí i kritické hlasy. Milovníci psů platí stolibrové pokuty, když kamery usvědčí jejich mazlíčky ze znečištění soukromých zahrad a trávníků. Jinak se ale kriminalita v Británii kvůli kamerám nesnížila, zdůrazňuje Kommersant.
Můj život není vaše porno. Jihokorejské ženy demonstrují proti skrytým kamerám
Minulou sobotu se v Soulu sešly tisíce žen k demonstraci proti zneužívání skrytých kamer, jež na veřejných místech tajně natáčejí videa následně sloužící jako pornografie.
„Srovnání stavu před a s kamerami neukazuje žádný rozdíl,“ řekl v roce 2015 aktivista Charles Farrier. I bývalý příslušník Metropolitní policie Mick Neville připustil, že systém stojí ročně miliardy liber, ale neodhalí víc než tři procenta trestných činů.
Za nejvýznamnější iniciativy brojící proti kamerám ruský list uvádí skupiny CameraWatch a Big Brother Watch. Opakovaně tvrdí, že kamerový systém není v souladu s britským zákonem o ochraně osobních údajů.
Zatím ale mnoho nezmohli, přestože zažalovali Spojené království u Evropského soudu pro lidská práva. Poukázali na odhalení exagenta Snowdena, podle něhož probíhala výměna kamerových záznamů mezi Velkou Británii a USA. Na konečný verdikt se zatím čeká, uvádí závěrem deník Kommersant.
