Filip Nerad: Reakce spojenců na Vrbětice musí být rázná. Ukáže i pozici Česka

19. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Policie před ruským velvyslanectvím v Praze

Že Rusko používá v zemích NATO a Evropské unie k jejich oslabení prostředky hybridní války dnes už nikoho nepřekvapí. Když sáhne k nástrojům té skutečné, vyvolá to pokaždé šok. Případ Vrbětice přitom není první. Reakce Západu by měla být razantní jako po útoku v Salisbury.

Jedině na silnou společnou odpověď Moskva slyší a zároveň jí ukáže, že její hybridní aktivity neslaví úplný úspěch.

Čtěte také

Po otravě bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dcery v britském Salisbury v roce 2018, vyhostily NATO, EU a jejich členské státy bezprecedentních více než 120 Rusů a na podezřelé z útoku uvalila Unie sankce.

Dva z nich přitom čeští vyšetřovatelé spojují s mohutnou explozí zbraní a munice ve Vrběticích, která si vyžádala dvě oběti. Skripalovi naštěstí útok novičokem přežili.

Oba tyto případy stejně jako třeba dřívější vražda Alexandra Litviněnka v Británii, ukazují, že studená válka historicky sice skončila, ruská strana se ani těch nejmorbidnějších prostředků jejího vedení ve svém arzenálu ale nezbavila. Když NATO stále označuje Rusko za vážnou hrozbu pro bezpečnost v euroatlantickém prostoru, není to jen strašení přízraky minulosti.

Pozice ČR v evropských strukturách

Tyto incidenty a jim podobné jsou přitom „jen“ extrémními projevy ruské zájmové politiky. Vůči Západu a obecně těm, kdo se nepodřizují Moskvě, vede podle tajných služeb a expertů soustavnou kampaň šířením dezinformací, kybernetických útoků a dalších vlivových operací.

Vše se záměrem narušit jejich – tedy naši – soudržnost, akceschopnost a získat vliv. Vnitřně i navenek tak západní struktury oslabit.

Čtěte také

Bez toho bychom si to často uvědomovali, jsou škody napáchané touto hybridní válkou výrazně větší a dlouhodobější než přímo extrémními akty.

Žádná statistika asi nespočítá, kolik lidí zemřelo a zemře, protože část lidí uvěřila bludům okolo koronaviru, očkování šířených dezinformátory a řetězovými e-maily. Že tyto bludy vycházejí z trollích farem a propagandistických médií v Rusku, ale nejen odtamtud, je naopak zdokumentováno poměrně dostatečně.

To ovšem neznamená, že by tyto vrcholné projevy nepřátelství byly méně nebezpečné a Západ by je měl přejít bez rázné odpovědi.

Krátkozrakost takového přístupu jasně ilustrovalo dění na začátku roku po zadržení ruského opozičníka Alexeje Navalného, předtím otráveného na skripalovský způsob.

Čtěte také

Unijní státy rozdělené různou mírou ekonomických a politických zájmů vůči Rusku se tehdy napoprvé neshodly na lidskoprávních sankcích za pronásledování předního kritika Kremlu.

Místo toho se šéf unijní diplomacie Josep Borrell vydal do Moskvy vyjednávat. Tam se mu – a tím celé Unii – místo smířlivosti dostalo politického ponížení v přímém přenosu. Korunovaném vyhoštěním evropských diplomatů během Španělovy tiskové konference s ruským protějškem.

Vzájemné vztahy mezi evropským blokem a Ruskem se po kremelské demonstraci politické síly propadly na nejhlubší dno od ukrajinské krize. Unie se pod vlivem těchto událostí pak už neměla problém na sankcích shodnout.

Odhalení ruského pozadí výbuchu ve Vrběticích tyto vztahy u dna podle všeho ještě nějakou dobu udrží. Zaváhat v reakci na něj by ale EU už neměla. Zkušenosti ukazují, že je to jediný způsob, jak si před východní velmocí zachovat tvář.

Filip Nerad

Síla této odpovědi bude zároveň lakmusovým papírkem současné pozice Česka v evropských a transatlantických strukturách.

Pokud bude následovat společná smršť vypovídání Rusů, nebo odvetné sankce jako po Salisbury, nebude to s ní tak špatné, jak se nám někdy zdá.

Autor je analytik Českého rozhlasu

autor: Filip Nerad
Spustit audio