Filip Nerad: První rok s covidem v EU – šok pro Schengen, (ne)solidarita a nevyužitá šance
Uplynulý rok s covidem potvrdil v Evropské unii hned několik známých faktů a odhalil některé nové. Ukázal limity současné Unie jako celku. Že členské státy v krizi myslí v prvé řadě na sebe a že některé vlády ani v ní nemají zábrany házet své problémy na Brusel. Ale také, že když prvotní šok z krize odezní, jsou schopné se semknout a solidárně spolupracovat. A třeba úplně změnit svou politiku ve prospěch všech.
Pandemie dala zároveň Unii unikátní příležitost prokázat její praktický přínos a výhody pro Evropany – navzdory jejím hodně omezeným pravomocem v této oblasti. V prvním roce s covidem se jí to ale bohužel úplně nepovedlo, i když na tom nenese vinu sama.
Čtěte také
Pojďme ale popořádku. Unie nebyla na zdravotní krize takového rozměru kompetenčně ani jinak vybavená, a proto byla zpočátku ve vleku opatření jednotlivých států. Ty se po zanesení koronaviru do Evropy začaly chovat tak, jak jim přirozenost velí, a v neznámé situaci se snažily chránit hlavně „vlastní kůži“ a své lidi. Na jednu chvíli přestal schengenský prostor téměř fungovat a Unie se na čas vrátila do doby, kdy si každý úzkostlivě hájil vlastní hranice a vlastní zdroje pod heslem: nedám, sám mám málo.
Unijní solidarita dostávala v té době na frak, což se naštěstí po nějaké době změnilo. Ačkoli některé vlády ji stále vnímají dost jednosměrně a hlásí se k ní, hlavně když jsou samy v nouzi. Když po ní volají ty druhé, už tolik ochotou nepřekypují. Ani to zavírání hranic ze Schengenu nevymizelo.
Aby to nebyly dva roky
Přesto se unijním státům podařilo najít společnou odpověď na pandemii i její drtivé dopady na hospodářský život v sedmadvacítce. Část vlád rezignovala na svůj odpor proti společnému zadlužování a to se tak stane realitou v dost bezprecedentní výši ve snaze postavit ochromené evropské ekonomiky znovu na nohy. Část metropolí se také dobrovolně vzdala svých dohod na získání vakcín, aby je Unie mohla obstarat pro všechny.
Čtěte také
Právě tato bohulibá myšlenka měla být skvělou demonstrací přínosu Unie pro její občany. Zatímco vyjednávací síla a schopnosti samotných středních a malých členských států by zcela určitě narazily v konkurenci světových velmocí i svých velkých unijních partnerů a skončily by odkázané maximálně na „bratskou pomoc“ z Východu, váha 450milionového bloku umožnila smluvně zajistit víc než dostatečné množství vakcín pro všechny Evropany.
Jejich schvalování na unijní úrovni navíc umožňuje přístup k nim pro všechny členské země ve stejnou dobu, aby nikdo nebyl znevýhodněn. Potud by evropské strategii nešlo nic vytknout.
V reálu ovšem zatím ztroskotává na nedostatku dodávek od přetížených výrobců a slabých pákách Unie, jak si jejich kompletní plnění vymoci. V kombinaci s neschopností států naočkovat i to méně, co už mají na skladech, a čelit dezinformacím o negativních nebo nedostatečných účincích vakcinace, tak Unie a její země zatím zaostávají v mýcení pandemie na svém území a v navracení k aspoň trochu normálnímu životu. Po tom teď asi většina Evropanů touží ze všeho nejvíc. Pokud to by se dařilo, vzalo by EU zřejmě na milost i mnohem víc tradičně euroskeptických Čechů, jak to už naznačily některé průzkumy.
Místo toho se vlivem šíření nových mutací koronaviru teď rozjíždí nové kolo pandemie, které unijní státy nutí k novým nebo staronovým restrikcím. Mnohde se tak opakuje situace, která byla přesně před rokem. Jenže tenkrát málokdo věděl, jak na ni reagovat. Že to některé vlády neví a nejsou připraveny ani po roce, je trestuhodné a bude to jejich vinou stát další stovky a tisíce zbytečně ztracených lidských životů a zničených firem i osudů.
Nejsmutnější na tom je, že se to nejvíc týká premiantů z loňského jara jako Česka. Tehdy si málokdo připouštěl, že strávíme celý rok s covidem. Teď už nám nezbývá než doufat, aby to nebyly roky dva či mnohem déle.
Autor je analytik Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
