Karel Barták: Evropská komise se vyprofilovala jako klíčový hráč v boji s pandemií
Evropská komise objednává, nakupuje a od konce prosince rozděluje mezi členské státy vakcíny proti covidu-19. Centrálně zajišťuje také dodávky injekčních stříkaček a dalšího zdravotnického materiálu. Pro členské země je to a priori výhodné – nemusí si lámat hlavu s veřejnými zakázkami a krkolomně vyjednávat s mocnými farmaceutickými firmami. Stačí si v Bruselu objednat, co je potřeba, a zaplatit za to cenu, které by samostatně těžko dosáhly.
Ocitli jsme se tedy ve stádiu pandemie covidu-19, kdy Evropská unie hraje důležitou úlohu. Zatímco loni na jaře postupovaly vlády na vlastní pěst, nyní spoléhají aspoň do jisté míry na servis Evropské komise, která na sebe vzala povinnosti, jaké historicky nikdy neplnila.
Čtěte také
Potvrzuje se tak přidaná hodnota členství v Evropské unii?
Určitě, i když nadšení ochlazuje pomalé tempo schvalování vakcín. Izrael či Velká Británie mají náskok v očkování před kontinentální Evropou a Komise musí čelit obviněním z loudání způsobeného údajnou byrokratičností.
Podle její místopředsedkyně Věry Jourové (ANO) není taková kritika na místě. Zdůrazňuje, že tempo nesmí převážit nad povinností garantovat bezpečnost vakcín – právě na důvěře podle ní závisí ochota lidí se nechat očkovat, která v řadě zemí včetně Česka značně kolísá.
Centrální zajištění vakcín pro všechny státy ve stejnou dobu a za stejnou cenu, jejich rozdělování podle počtu obyvatel, činí očkování dostupnějším i pro chudší země, které by pravděpodobně ostrouhaly, kdyby vyjednávaly samy za sebe.
Jednotné celoevropské „potvrzení o očkování“?
Byrokratický aparát Evropské komise předvedl neobyčejnou pružnost a představivost, a to ve velmi ztížených podmínkách. Jak postupně přebírala iniciativu, rostlo také sebevědomí Komise, která neváhala před prosincovým zasedáním lídrů členských států vyzvat k vytvoření „zdravotnické unie“.
Což je vlastně troufalý počin, vezmeme-li v úvahu, že zdravotnictví není ani výlučná, ani smíšená, ale pouze podpůrná kompetence Evropské unie.
Čtěte také
Příští jednání premiérů sedmadvacítky, tentokrát ovšem online, bude 21. ledna věnováno převážně tomu, jak se jednotlivé vlády dokázaly dosud zhostit očkovacích kampaní. Je nabíledni, že ačkoli naprostá většina z 2,3 miliardy centrálně objednaných dávek vakcíny nebyla ještě vyrobena ani dodána, úzké hrdlo zatím představuje tempo očkování, které je v gesci národních orgánů.
Všechny země Unie měly v prvních týdnech k dispozici více dávek, než kolik jich použily. Ideálně by si tudíž měly vyměnit zkušenosti s tím, co funguje a co nikoli.
Ještě složitější debata je čeká, pokud se opět pokusí nějak koordinovat zavádění a případné uvolňování protiepidemických opatření. Zde zatím všechny pokusy o harmonizaci selhaly. V některých zemích chodí všechny děti do školy, ale rodiny nesmějí cestovat dál než pár kilometrů od domova.
Jinde se zase neučí vůbec, ale zůstávají otevřené ski areály, které jsou v dalších zemích nejen zavřené, ale dokonce i nepřístupné. Jak se bude postupně zvyšovat počet očkovaných, budou vlády pod tlakem, aby pro lidi, kteří nepředstavují nebezpečí pro své okolí, otevíraly bazény, kina nebo divadla, nebo jim umožnily cestovat.
Jak naložit s informací, že je někdo očkovaný, nebo má případně čerstvý negativní test, aniž by docházelo k diskriminaci, pokud je očkování stejně jako testování přísně dobrovolné?
Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis rozvlnil hladinu tím, že požádal Evropskou komisi, aby pomohla s prosazením a schválením jakéhosi jednotného celoevropského „potvrzení o očkování“. Měly by ho uznávat všechny členské státy a jeho držitel by se mohl volně pohybovat po Evropě.
Pokud bude tento požadavek 21. ledna nastolen, čekejme komplikovanou debatu o tom, jak definovat pojem „diskriminace“. Vzhledem k tomu, že ve všech zemích Unie přijdou mladí a zdraví lidé na řadu poslední, byli by totiž při přijetí takového opatření poškozeni právě oni.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
