Filip Nerad: Na jedné ruce nad propastí. Nástupci Mayové hrozí, že se u brexitu ocitne tam, co končící premiérka

11. červen 2019

Jeden z nejpovedenějších kreslených vtipů na současnou politickou situaci v Británii znázorňuje dosluhující premiérku Theresu Mayovou, jak visí za jednu ruku na větvi nad srázem.

Na prsty jí přitom dupe její bývalý ministr zahraničí a velký kritik Boris Johnson. Když Mayová spadne, rozzáří se mu na tváři pod neučesanou blonďatou kšticí široký úsměv a zaujme její místo visícího za jednu ruku nad propastí.

Jan Jůn: Mayová končí ve straně a Farage možná u voličů

Theresa Mayová. Vlevo 13. července 2016, v den, kdy se stala britskou premiérkou. Vpravo 24. května 2019 v den, kdy oznámila, že ve funkci končí

Ano, je to tak. Britská premiérka Theresa Mayová - po účasti na mohutných mezinárodních oslavách 75. výročí invaze v Normandii - není už od pátečního večera vůdkyní britských konzervativců.

Tenhle vtip dokonale ilustruje to, co čeká Johnsona nebo kteréhokoliv z možných nástupců Mayové po zvolení za lídra britských konzervativců a po nástupu do Downing Street 10. Každý z desítky uchazečů o křeslo po Mayové přichází s vlastním receptem na řešení nejpalčivějšího politického problému současné Británie – tedy jak ukončit měsíce trvající brexitový pat. A každý zákonitě skončí tam, kde Mayová.

Důvod je jednoduchý. Většina kandidátů slibuje, že s evropskou sedmadvacítkou vyjedná lepší rozchodovou dohodu, než jakou domluvila vláda končící Theresy Mayové. Největší favorit Boris Johnson na to chce jít přes pohrůžku, že unii nepošle doplatek za britské závazky v evropském rozpočtu, dokud na stole nebude smlouva ideálně bez sporné irské pojistky.

Tvrdě a nekompromisně slibuje s unií vyjednávat také majitel černého pásku v karate s českými kořeny Dominic Raab. Ten si to ostatně už vyzkoušel jako někdejší ministr pro brexit a skončilo to současnou dohodou. Změnit ji chce i mnohem umírněnější ministr zahraničí Jeremy Hunt, kterého tomu podle něj povzbudila sama kancléřka Angela Merkelová během oslav Dne D. A tak bychom mohli pokračovat.

Nic mezi tím

Mayová by už rezignovala, kdy ji měl kdo nahradit, myslí si analytik Filip Nerad

Britská premiérka Theresa Mayová

29. březen měl být pro Velkou Británii dnem odchodu z Evropské unie. Místo toho probíhají další a další hlasování. Dokonce už třetí rozhodování o 600stránkové rozvodové dohodě.

Problém ovšem je, že evropská strana už mnohokrát zopakovala, že o rozlukové smlouvě znovu vyjednávat nebude a pevně se této zásady drží. Když od ní unie neustoupila u Mayové, která se dohodu snažila ze všech sil nechat schválit, lze si jen těžko představit, že výjimku udělá u některého z jejích nástupců, kteří většinou pomáhali tento dokument pohřbít. Zejména pokud ji přitom ještě bude finančně vydírat.

Rozhovory sedmadvacítka připouští pouze u doprovodné, právně nezávazné deklarace o budoucích vztazích. Její případné úpravy ale těžko mohou přinést nějaký zásadní zvrat na britské parlamentní scéně.

Je navíc otázkou, zda by budoucí premiér či premiérka vůbec měl s kým o slibovaných změnách brexitové smlouvy vyjednávat. Zástupkyně hlavního unijního vyjednavače Sabine Weyandová už má novou práci a její bývalý šéf Michel Barnier křižuje Evropou a nepokrytě na sebe upozorňuje v naději, že by se nakonec mohl stát vhodným kandidátem na nového předsedu Evropské komise. Ani on nemá navíc důvod nesmlouvavý kurs vůči Británii obracet. Jednak by k tomu musel dostat mandát od členských zemí a jednak to byl právě tento přístup, který ho vynesl na současné politické výsluní.

Jan Jůn: Poslední bitva premiérky Mayové před rozdělenou stranou i zemí

Theresa Mayová

Britská premiérka Theresa Mayová oznámila po Corbynově ukončení jednání labouristů s vládou, že připravuje „odvážný nový návrh“ pro sněmovnu, aby za dva týdny před ní už počtvrté předstoupila se svou brexitovou dohodou.

Jediné, kdo neslibují úpravy dohody a otevřeně mluví o rozchodu bez ní, jsou možná trochu paradoxně ženské kandidátky. Bývalá ministryně práce Esther McVeyová chce, aby Britové bez ohledu na cokoli opustili unii na konci října, kdy vyprší aktuální termín pro vystoupení. Její někdejší vládní kolegyně Andrea Leadsomová zase nabízí řízený tvrdý brexit, který by spočíval v dohodě jenom na nejnutnějším minimu pro rozchod.

I to ale unie v minulosti už vyloučila a vzkázala Londýnu: pokud chce odejít řízeně, je na stole dohoda. V opačném případě přichází v úvahu pouze neřízené ukončení členství. Nic mezi tím.

Pokud poslouchal, slyšel každý z uchazečů o nástupnictví po Mayové pozici Evropské unie možná už stokrát. Nemělo by proto toho vyvoleného nebo vyvolenou po nástupu do Downing Street překvapit, pokud se svým slibem z kandidátského klání narazí a ocitne se ve stejné situaci jako předchůdkyně.

Filip Nerad

Před neústupnou sedmadvacítkou a rozhádanou Dolní sněmovnou, která se není schopná shodnout na žádném řešení vyjma toho, že nechce, aby Británie opustila unii bez dohody. Tu ale zároveň rozhodně odmítá. A pak už nezbyde, než se co nejpevněji držet té větve nad srázem.

Autor je analytik Českého rozhlasu

autor: Filip Nerad
Spustit audio