Filip Nerad: EU v časech viru a videa

Vrcholná i úřednická jednání sedmadvacítky se kvůli šíření koronaviru začala odehrávat na dálku. To má svá nepopiratelná pozitiva, ale i stinné stránky. Přes video už předsedové vlád a prezidenti členských zemí absolvovali dvě mimořádná jednání, jak koordinovat svůj postup proti bující nákaze. Příští týden stejným způsobem premiérově proberou agendu unijního summitu. I když asi notně pozměněnou. Plánovanou debatu o zahájení stále odkládaných přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií, vztazích s Čínou nebo o využívání umělé inteligence zastíní znovu strašák jménem COVID-19.

Kvůli němu a o něm rokují distančně také unijní ministři odpovědní za jednotlivé resorty i úředníci Evropské komise. Do přenosových místností se zřejmě také uchýlí vyjednavači vztahů mezi EU a Británií po brexitu.

Efektivní schůzky

Čtěte také

Jak před koronavirem ochránit evropská pracovní místa? Pomoci má Evropská unie a Kurzarbeit

Videokonference má výhodu v tom, že se na jednom místě neschází velké množství státníků, diplomatů a úředníků. Nehrozí tak šíření nákazy mezi těmi, kdo musí v těchto dnech dělat často obtížná a nepopulární rozhodnutí. Někteří z nich mají už i tak mezi blízkými nakažené nebo jsou sami v karanténě a nemohli by se dostavit. Jednání na dálku šetří náklady na cestování a ubytování v drahém Bruselu, o uhlíkové stopě ani nemluvě.

Často nekonečná zasedání unijních lídrů se díky videopřenosu snad i zefektivní. Sezení před monitorem a koukání na 26 kolegů na obrazovce do pěti hodin do rána bude určitě málokoho bavit. Hromadná videokonference navíc neumožňuje schůzky v kuloárech, které unijní setkání tradičně protahují. Dosavadní koronavirové videosummity tak trvaly jen okolo tří hodin – to je výrazně méně než běžné vrcholné akce za osobní účasti státníků.

Zákulisní dohody

Čtěte také

Svědectví španělské reportérky: Až koronavirus nám ukázal, jak dobře jsme si žili. Všechny nás to změní

Jenže, právě kuloárové schůzky a domluvy v předsálí jsou důležitou součástí všech jednání, nejen v Unii. Od těch nejnižších diplomatických až po ta nejvyšší politická. Právě na nich se mnohdy najde řešení zablokovaných rozhovorů nebo kompromis zdánlivě neřešitelného sporu. Tam jednotlivé země získávají spojence pro své požadavky. Uplatňuje se vzájemná chemie a navazují nové kontakty. Při summitech se mimo hlavní jednací místnost upravují návrhy závěrů a licituje se se slovíčky, aby je pak lídři za dveřmi mohli jednomyslně posvětit.

Tuto nedílnou součást unijní diplomacie by trvalý přechod na video mohl skutečně zabít. Vyjednávání přes kameru limituje lidský faktor a kreativitu. Ani ten nejschopnější rétor nepřesvědčí po linkách tolik jako při setkání tváří v tváří. Odkázání jen na odosobnělé videokonference tak může ještě víc ochromit schopnost Evropské unie se domluvit. Bylo by fatální, pokud by koronavirus spolu s tisíci lidskými životy zadusil i tohle.

Ne všichni proto kvůli nákaze skončili odkázáni na monitory. Velvyslanci členských zemí v Bruselu se dál na svá pravidelná jednání, zvaná COREPER, scházejí osobně. Jen teď nesedí kolem stolu za každou zemi dva diplomaté, ale pouze jeden. A každý alespoň minimálně hygienicky rozesazen od kolegů.

Filip Nerad ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Radka Šubrtová,Český rozhlas

V osobním zastoupení se konají také pracovní skupiny a další schůzky unijních diplomatů a úředníků na nižší úrovni. Ovšem jen ty nejnutnější, aby se standardní chod Unie úplně nezastavil. V těchto náročných časech totiž možná ještě víc než jindy platí motto jiné slavné písně: show musí pokračovat.

Autor je analytik Českého rozhlasu