Jan Fingerland: Palestinští ozbrojenci odcházejí – ze Sýrie a Libanonu

Sýrie zažila před půl rokem zásadní změnu režimu. Moci se po proíránské vládě ujali sunnitští džihádisté, nebo, jak tvrdí, bývalí džihádisté. Prezident Ahmad Šara chce režim co nejvíce stabilizovat.

V rámci této změny dal Šara mimo jiné desetidenní lhůtu všem ozbrojeným skupinám, aby se dobrovolně podřídily a zapojily do jednotné syrské armády. Všichni, kdo se podrobí společnému velení, si budou moci ponechat zbraně.

Oslabení Palestinců, nebo Hamásu?

Na konci minulého týdne se objevila ještě jiná zpráva. Totiž výzva syrské vlády všem palestinským ozbrojeným jednotkám v Sýrii, aby složily zbraně, a musejí zřejmě odevzdat část majetku a budov.

V zemi působil Fatáh, Hamás, Lidová fronta za osvobození Palestiny nebo Islámský džihád a další uskupení. Představitelé některých z nich odešli do zahraničí. Islámský džihád, který má blízko k Íránu, ohlásil také zatčení některých svých představitelů

Čtěte také

Jan Fingerland: Trump má pro Ahmada Šaru slabost

Ahmad Šara vychází z přesvědčení, že jeho režim je velmi vratký, ekonomicky na pokraji zhroucení, a proto musí maximálně upřednostnit čistě syrské zájmy. A také se nějak dohodnout s důležitými partnery, zejména Spojenými státy a zeměmi Arabského poloostrova.

Arabské monarchie po něm chtějí stabilizaci, umírněnost a odstřižení íránského vlivu. Donald Trump Šaru diplomaticky podpořil, slíbil zrušení sankcí, a dokonce svůj syrský protějšek vyzval, aby se připojil k Abrahámovským dohodám mezi Izraelem a čtyřmi arabskými státy.

Tyto dohody jsou zatím největším zahraničněpolitickým úspěchem amerického prezidenta. Asi by na takový historický krok rád navázal. A možná do takového vývoje i něco investoval. Sami Izraelci se staví k novému režimu mnohem obezřetněji.

Konec začátku

Překvapivé zprávy podobného druhu přišly z Libanonu, kde také žije přes 200 000 obyvatel palestinského původu. V červnu tam má proběhnout organizované a dobrovolné odzbrojení palestinských frakcí ve dvanácti táborech.

Čtěte také

Tohle je kolektivní trest. Zadržovat pomoc není ospravedlnitelné, viníkem je Izrael, říká Palestinka

Na tomto postupu se dohodl předseda Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás s libanonským prezidentem Josephem Aúnem.

Proti tomuto ujednání se postavil Hamás, kterému vadí, že nebyl zapojen do jednání. S odzbrojením by pravděpodobně stejně nesouhlasil. Podle zmíněné dohody má Hamás právo v zemi setrvat, ale jen jako politické hnutí.

Současná libanonská vláda chce ukončit desítky let trvající stav, podle kterého bylo libanonské teritorium používáno k útokům proti Izraeli. To vedlo mimo jiné k tomu, že Libanonci nesli břemeno izraelských protiútoků.

I tato změna má širší kontext, totiž zásadní oslabení hnutí Hizballáh během jeho loňské války s Izraelem. V Libanonu proto vzrostl tlak na to, aby se Libanon vyvlekl z dlouhodobé pozice hřiště pro cizí zájmy.

Odzbrojení palestinských frakcí může být jakousi přípravou na něco většího, totiž odzbrojení Hizballáhu. Ten je ale vojensky mnohem silnější a v zemi má velký politický vliv.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Současně Libanonci hlásí, že demontovali většinu zařízení Hizballáhu podél společné hranice. Připojení Libanonu k Abrahámovským dohodám se v nejbližší době nečeká, ale pravděpodobně probíhají nějaká jednání o vytyčení společné libanonsko-izraelské hranice. To by znamenalo jakési nepřímé uznání Izraele ze strany Libanonu.

To vše je možná součástí nějaké ještě mnohem větší hry důležitých mocností, jejímž výsledkem by bylo přeformátování celého regionu. A možná také přípravou na období poté, co skončí válka v Gaze, a bude se hledat způsob, jak ji spravovat bez Hamásu nebo Islámského džihádu.

Autor je komentátor Českého rozhlasu