Evropské hádky o pomoc Řecku

Tenhle přístup skončil s kancléřem Helmuthem Kohlem, stěžují si dnes kritici. Jeho nástupce Gerhard Schröder už bral mnohem víc v potaz problémy německé státní pokladny. Ale i on ustoupil, když šlo do tuhého: Francie tak nepřišla o miliardové dotace do zemědělství, protože hrozila zablokováním rozšíření Unie o postkomunistické země.

Teď se terčem kritiky stává současná německá kancléřka Angela Merkelová. Je to dost velká změna, protože ještě nedávno byla její politika v rámci Unie označována za příkladnou: Berlín vedl jednání o Lisabonské smlouvě i závazcích sedmadvacítky v boji proti změnám klimatu. Teď je ale Merkelová obviňována z egoismu a nedbání o širší evropský zájem. Důvodem je její neochota dát na stůj jasný plán na záchranu předluženého Řecka.

Evropští lídři včetně Merkelové minulý měsíc slíbili, že Řecko v případě nouze nenechají padnout. Řekové teď požadují, aby Evropa řekla, jak konkrétně by jim mohla pomoci. Jestli formou dvoustranných půjček nebo třeba záruk za úvěry. Řecko si teď na trzích půjčuje peníze za vysoký úrok, který je pro něj dlouhodobě smrtící. Když předložíte konkrétní plán jak nám pomůžete, trhy to uklidní a půjčky nám zlevní, zní z Athén.

Evropští lídři by mohli jízdní řád záchrany Řecka schválit ve čtvrtek a v pátek, kdy se sejdou na pravidelné schůzce v Bruselu. Vyzval je k tomu i předseda Evropské komise José Manuel Barroso, který se přimlouvá za poskytnutí půjček jednotlivými státy platícími eurem. Barroso, italský premiér Silvio Berlusconi nebo jeho lucemburský kolega a šéf eurozóny Jean-Claude Juncker vyzývají k solidaritě. Jak řekl Berlusconi, společná měna nemá smysl, když si její členové vzájemně nepomůžou.

Proti těmto hlasům teď stojí Angela Merkelová. Říká, že na summitu by plán pomoci Řecku neměl vůbec být tématem. Je za tím jasná snaha nepolevit v tlaku na řecké politiky. Ti by mohli získat pocit, že za ně kaštany z ohně vytáhne Evropa a jejich zatím vcelku mimořádné úsilí o nepopulární opatření by mohlo ochabnout. Merkelová také čte průzkumy veřejného mínění, podle kterých je velká většina Němců proti pomoci Řekům a skoro polovina z nich by je ráda vyloučila z eurozóny. Kancléřku za chvíli čekají klíčové zemské volby v Severním Porýní-Vestfálsku, a tak si voliče nechce rozzlobit pomocí pro rozhazovačné Řeky, kteří celá léta falšovali čísla o svých deficitech. Jenže řada komentátorů a politiků volá: Německo se chová egoisticky a nedbá na evropský zájem. Vždyť problémy Řecka ohrožují celou eurozónu.

Je nepochybné, že se ochota Němců obětovat nemalou část svých zdrojů na oltář evropské jednoty rapidně snižuje. Je to přirozené už proto, že nové generace pociťují historickou vinu za válku s mnohem menší silou. Přesto je ale ostrá kritika na adresu Merkelové hodně nezasloužená.

Němci mají pravdu, když chtějí, aby rozpočtoví hříšníci napříště čelili tvrdým sankcím, v posledku mluví až o možnosti vyloučení z eurozóny. Jenže něco takového by vyžadovalo změnu smluv a minimálně několikaleté jednání. Kritici tedy namítají, že je potřeba se v první řadě soustředit na řecký problém, který je akutní. Zastánci pomoci Řecku ale úplně přehlížejí, že jeho současné problémy nejsou náhodné. Německo jistě může kývnout na pomoc a díry v řeckém rozpočtu dočasně zalepit. Co se ale do budoucna změní?

Společná evropská měna vznikla z politických důvodů. Její tvůrci si ekonomickými zákonitostmi příliš nelámali hlavu. Všem bylo jasné, stabilitu eurozóny budou potenciálně ohrožovat velké rozdíly v konkurenceschopnosti jejich členů, ve struktuře jejich ekonomik nebo skutečnost, že jednotná úroková míra zdaleka nebude sedět všem. Euro prostě potřebuje i jednotný rozpočet, jednotnou ekonomickou vládu. Jeho zastánci doufali, že k jejímu vytvoření po čase dojde. Že k tomu státy prostě časem ekonomická potřeba donutí. Federalisté tak euro pojímali jako urychlovač, který jim napomůže ke splnění jejich snů.

Dnes je jasně patrné, že euro bylo předčasným projektem. Jednotná měna čistě teoreticky společnou rozpočtovou politiku nepochybně potřebuje. Její vytvoření je ale naprosto nemyslitelné. Chybí k tomu ochota jak politiků, tak občanů. O sociální inženýrství à la Mao Ce-tung a další Velké skoky kupředu nikdo nestojí. Plyne z toho, že s eurem i v budoucnu zamává každá další hospodářská krize podobná té dnešní.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.