Evropská komise nás nechá jednat o vízech

Budou-li úředníci s odpověďmi spokojení, zájemce o cestu dostane (znovu jen elektronicky) povolení. Celý systém nese jméno ESTA. A co je podstatné: neví se doposud, za jakých okolností člověk může povolení dostat, jakou normu "bezpečnosti" musí prokázat. To zatím USA dolaďují, vyjádřit by se měli snad už do léta. A Američané si nadto vyhrazují právo do země někoho případně nevpustit - byť by to učinil až příslušný úředník po přistání. Z toho všeho by se mohlo zdát, že se tak mnoho zase nemění, že vlastně o víza půjde dál, jen v sofistikovanější podobě. Ale jde přece o psychologický efekt. Jen to, že skončí fronty před ambasádou a odpadnou tak trochu ponižující pohovory s konzulem, špikované totiž tu a tam nezvykle zvídavými dotazy, je jistě třeba uvítat.

Ačkoliv čeští politikové popírali přímou souvislost mezi zrušení víz a zájmem Spojených států vybudovat na našem území protiraketový radar, netřeba pochybovat, že v rámci rokování o radaru byla vízová problematika možná ne otevřeně diskutována, ale určitě vnímána. A že ochota české vlády radar podporovat nezůstane bez vstřícného gesta z druhé strany. To navíc bylo možné proto, že česká republika splnila Američany stanovený limit méně než deseti procent odmítnutých žádostí o vízum za rok. Pokud by ho naopak překročila, znamenalo by to, že do USA chtěl cestovat relativně vysoký počet osob představujících pro USA nějaký problém a to tedy znamená, že uvolnění vízové povinnosti zatím není aktuální. Ve skutečnosti jsou americkou podmínkou pro bezvízový styk maximálně zři procenta odmítnutých žádostí, ale ministerstva vnitřní bezpečnosti a zahraničí smí tak tvrdou normu promíjet, pokud v uplynulém roce nebylo odmítnutých žádostí víc než už zmíněných deset procent.

Bilaterální dohoda o vízech (byť zatím rámcová), mezi českou republikou a USA ale pozlobila Evropskou unii, která si přála koordinovaný postup všech nejmladších členských států (s výjimkou Slovinska a Řecka), tedy vesměs zemí s postkomunistickou minulostí. To že česká strana jednala ve Washingtonu takříkajíc na vlastní pěst, bylo zprvu předmětem kritiky. Přičemž unii šlo hlavně o to, aby separátně rokující země v hladu po zrušení víz nebyly ochotné zpřístupnit USA více osobních dat, než kolik plyne z platných dohod mezi USA a Evropskou unií. Tomu lze jistě rozumět a y můžeme jen doufat, že čeští politici nejsou ochotní nechat Američany nahlížet do našeho soukromí více než je zdrávo.

Od té doby se situace přece jen ovšem uklidnila a tento pátek přinesly agentury zprávu, že v Lucemburku rozhodli ministři vnitra unijní sedmadvacítky že Evropská komise sice bude jednat s USA dál jménem Unie. Nicméně jednotlivé země, tedy včetně České republiky, mohou dál postupovat také samostatně. Poněkud nejasné je v této souvislosti vyjádření eurokomisaře Jacquese Barrota: "Naším společným cílem je zajistit, že všechny členské země budou co nejdříve zařazeny do bezvízového programu. Na druhou stranu členské státy budou mít prostor vyjednávat bilaterálně o těch tématech, která spadají mimo rámec komisního mandátu." Otázkou totiž zůstává, co je obsahem onoho komisního mandátu: některé pravomoci k rokování s USA na toto téma mají jednotlivé státy, jiné zase Evropská komise a dokument je přitom tajný. To lze považovat za typickou unijní záležitost: otázka pravomocí Evropské komise coby orgánu sedmadvacítky na straně jedné a samostatných států na straně druhé. Euroskeptikové si mohou mnout ruce.

Možná si ale nad celou věcí není třeba příliš lámat hlavu, dnešní krok je evidentně kompromisem směrem k dobru věci, která vlastně tak trochu už stejně běží sama. Z deseti zemí unie, jejichž občané víza potřebují, podepsalo sedm s USA. takřečená "memoranda o porozumění", která by měla otevřít cestu ke zrušení víz během měsíců. Zatím se přitom zdá, že nejdále v dohodě došla právě Česká republika, která by mohla dosáhnout cíle ještě letos na podzim. A Unie se pak patrně smíří s tím, že se tak nestalo kolektivně.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .