Eva Turnová: Venkovní zbytečnosti
Když mi někdy připadá, že příliš mnoho lidí vypouští z úst větu „bůhví, jak to s tou válkou je“, když mi O2 Guru zkazí snídani a ještě k tomu se v domě rozjíždí stavba výtahu, jdu si raději zaběhat do Stromovky.
Běžím směrem ke Šlechtovce a vzpomínám, v jakých podobách už jsem ji zažila – při vichřici, kdy padaly stromy a my s mámou a bráchou v kočárku jsme je přelézali; v době povodní, kdy několikametrový železný plot kolem Šlechtovky vůbec nebyl vidět a voda unášela lednice, pračky a skříně.
Čtěte také
Pokračuji Stromovkou k mostu na Císařský ostrov, kde stála naše chatička, ve které jsme většinu roku bydleli. V místní hospodě U Šrámků jsem se naučila Bednu od whisky a dostala od převozníka do zoo svou první kytaru.
Trochu jsem při vzpomínání napálila tempo, a tak zvolním, a tím pádem se s mými myšlenkami začnou mísit útržky dialogu kolemjdoucích, kteří pořád něco řeší.
On: „Teď, když zažíváme líbánky? Jsi praštěná?“
Ona: „Tak mi nemáš zahýbat.“
On: „Taky jsi mi minule hodila na hlavu kuřecí stehna.“
Ona: „Musíme naše životy prolnout, nebo se rozejít!“
On: „Nech toho, nebo ti udělám dítě.“
Na noze rybí lýtka
Při druhém kolečku kolem kachního jezera si představuji kuřecí stehna na hlavě mladíka, přemýšlím o tom, jak asi bude probíhat prolínání jejich životů a jestli je dítě zachrání. Při třetím kolečku se začínají vyplavovat endorfiny, ztotožňuji se s klenbou své nohy, hlava je osvobozená od všech myšlenek, cítím se lehce a začínám svou tichou hru na opaky významů slov kolemjdoucích.
Čtěte také
Rozhovor dvojice pak vypadá takto:
On: Teď, když zažíváme líbánky? Jsi praštěná?
Teď, když zmíráme plivance. Jsi pohlazená?
Ona: Tak mi nemáš zahýbat.
Tak mi máš chodit rovně.
On: Taky jsi mi hodila na hlavu kuřecí stehna.
Příště mi nech ležet na noze rybí lýtka.
Ona: Musíme naše životy prolnout, nebo se rozejít!
Nesmíme naše smrti rozmontovat, nebo se skloubit.
On: Nech toho, nebo ti udělám dítě.
Pokračuj, nebo ti zničím starce!
Doběhnu domů, před domem potkám mámu a pokračuju ve hře:
Máma: Jdu zrovna do domácích potřeb.
Já: Takže vlastně do venkovních zbytečností.
Máma je uražená a já zas tam, kde jsem byla ráno.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
