Eva Turnová: V náručí Buddhy
S kamarádem jsme se rozhodli navštívit Srí Lanku, demokratickou socialistickou republiku, kde vedle sebe existují tři náboženství: buddhismus, hinduismus a islám. Na letišti na nás čeká buddhistický průvodce ve žluté košili a tesilkách, jmenuje se Saman Keerthi, což v překladu znamená „smějící se květina“. Oběma nám pověsí na krk náhrdelník z orchidejí a zakření se.
Martinovi říká „sir“, mně „madam“ a vede nás k Hondě, kterou si pronajal. Ulevilo se nám, že nebudeme jezdit rozhrkaným tuktukem, ve kterém si kamarádka loni rozbila hlavu.
Čtěte také
Jsme ubytovaní v krásném hotelu Oak Ray, náš balkon je plný opic, ráno zjišťujeme, že jedna nám vyfoukla popelník z kokosu. Dovádění opic nás ale zdaleka neruší tak, jako ruští turisté od vedle, kteří suverénně přemisťují všechno, co jim přijde pod ruku, a strašně u toho řvou.
Ráno vyrážíme na stolovou horu Pidurangalu. Po cestě na vrchol je do skály vytesaný chrám, kde jsme na chvilku spočinuli u sochy ležícího Buddhy. Vyfotili jsme se a pokračovali po skále až na vrchol, kde je nádherný výhled na západ slunce, který jsme neviděli, protože v průrvě skály se zasekla turistka.
Little big problem
Čtěte také
Kamarádka, která žije na Srí Lance, hned okomentovala naši fotoreportáž: „Jsi asi první člověk na světě, který si lehnul k Buddhovi v druhém nejsvětějším chrámu na Srí Lance. Dej si pozor, ať tě nevyhostí.“
Co se týče filozofie a způsobu myšlení, je mi nejbližší právě buddhismus, a ani ve snu by mě nenapadlo urážet jeho symboly.
Navíc, kdykoli míříte vzhůru do některého z chrámů, na schodech vás obklopí dav žen šermující svazkem květin určených pro Buddhu, který si nelze nekoupit, o kousek dál vám mnich ováže zápěstí provázkem a výmluvným pohledem žádá o drobné. Říkám si, jestli by Buddha nebyl raději, kdyby se následovníci jeho učení snažili zbavovat připoutanosti a lpění na majetku, než že se na něm každý snaží napakovat.
Čtěte také
Ráno máme sraz se Samanem, který se na rozdíl od předešlého dne tváří vážně. Když nasedneme do auta vypoulí na nás oči a odmlčí se, což bude už vždycky znamenat „mám něco na srdci“. Pak se otevřenou dlaní plácne do čela, a spustí: „Madam, little big problem. Picture with Buddha not posíbl, I go prison. Little big problem, no joke, sir.“
Už se chystám namítnout, jak jsou tu pravidla matoucí, v nedalekém městě Kandy například turisté chodí po točitých schodech obřímu Buddhovi skrz hlavu. Jenomže v tu chvíli nás právě předjede vězeňské auto s nápisem „prison“.
„Saman, car for you,“ řeknu lámanou angličtinou. Saman se zadívá na auto, pak na mě, na chvíli ztuhne a rozřehtá se na celé kolo. Časem zjistím, že se stejně nikdy nerozčílí úplně a že všechny problémy jsou zároveň little a big, záleží na úhlu pohledu. Jedeme do vesnice, kde se naučíme vařit jídlo, co pálí jako čert a pak si dáme masáž snů.
Tuto noc se vůbec nevyspíme, protože ruští turisté si objednali u bazénu soukromou diskotéku s šílenou hudbou, přesto jsme ale „little big happy“.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
