Eva Turnová: Tak určitě
Letos o Vánocích nikde nehraju ani nespěchám z večírku na večírek, a tak přemítám o tom, jaké se nám vlastně dostává lekce.
Myslím, že jsme se dostali do bodu, kdy jako bychom chtěli mít všechno pod kontrolou, a přitom obyčejnou zodpovědnost za svoje činy, ale i za svoje zdraví, jsme dobrovolně odevzdávali kdovíkomu. Možná je to šance, i když bolestivá, vykročit novým směrem.
Čtěte také
Cítím zvláštní klid, většinu dárků jsem koupila už v létě, abych se vyhnula online transakcím a nemusela se zaplétat do anonymní komunikace s operátory a jejich nic neznamenajícím „tak určitěěěě“.
Zbývá mi už jen poslat do Brna patnáct cédéček přes kurýra DPD, což dělám poprvé.
Při balení cédéček si uvědomím, že nemám nic pro svou kamarádku, která se pod vlivem okolností od jara proměňuje v ezoteričku, což je vlastně poučné i legrační zároveň. Najela totiž na vyšší vibrace, a když jsem na Mikuláše snědla hrubohmotnou jitrnici a řekla jsem u toho „ty vole“, náš vztah mírně ochladl. Irena právě odjela slavit slunovrat, procítit živly s novou partou, a já se rozhodla, že jí koupím nějakou drobnost online.
Do 70. ledna
Volba padla na Lunární kalendář Krásné paní, jehož tipy probuzenému člověku připomenou, co pro sebe může udělat v souladu s fází Měsíce, poradí, který den sázet brambory a kdy si nestříhat nehty u nohou.
Čtěte také
A protože Irena začínala poslední dobou pošilhávat po aikidu, druhým dárkem je župan ve stylu kimona od firmy Astratex.
Kalendář jsem objednala u společnosti Alza, která má pobočku nedaleko mého bydliště v Holešovicích, firma mě dlouho napínala, ale nakonec přišlo oznámení, že si mám zboží vyzvednout dvaadvacátého. Stejný den se rozhodla pro rozvoz v mém okolí i firma Astratex. Čekám celé dopoledne na župan, hlídám telefon i mail, na který mi od Astratexu chodí zatím jen maily s fotografiemi Ivy Kubelkové v podprsence – na důkaz toho, že během karantény neztloustla.
Abych si zkrátila dlouhou chvíli, jdu zařídit doručení patnácti cédéček do Brna přes kurýra. Vyplním formulář, zaplatím, koukám, že se mi strhlo přes sedm tisíc, no, je to dost, ale co můžu dělat.
Čtěte také
Rozhodnu se rychle sjet pro kalendář do Alzy. K výdejně se ale nedá dostat, dovídám se, že museli celý objekt evakuovat kvůli hlášené bombě, pyrotechnici do mě drkají: „Pani, jestli nechcete přijít kvůli dárku o končetiny, dejte si odchod…“
„A večer už bude otevřeno?“ ptám se.
„Tak určitěěěě…“
Spěchám domů, před domem stojí dopravní auto.
„Skvěle, vezete mi župan?“
„Ne, jedu si pro tunu cédéček.“
„Tunu? Já jich posílám patnáct.“
„Tak jste asi, paní, zapomněla na desetinnou čárku.“
„A vrátíte mi peníze?“
„Tak určitěěěě.“
Čtěte také
Vyrážím do Alzy, kde už otevřeli, ale nastal kolaps systému, a tak znovu zavřeli. Cestou domů dostávám SMS, že mě dopravce s županem nezastihl.
„A dostanu nový termín?“
„Tak někdy určitěěěě.“
Takže Irena zřejmě letos ostrouhá, to půjdou vibrace dolů. Svalím se do křesla a projíždím zprávy. Systém PES už líže pětku, to vše bude prý trvat ještě měsíc, podle premiéra můžeme být rádi, protože naši němečtí sousedé mají lockdown o 40 dní delší, tedy do 70. ledna.
Vydržíme to všechno?
Tak určitěěěě.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
