Eva Turnová: Slavík k večeři

1. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Centrum skotského Edinburghu
0:00
/
0:00

Totalitní režim jsme si, coby studenti anglistiky, krátili tím, že jsme na fakultě založili divadelní skupinu s názvem One-off (Jenom jednou). Původně jsme chtěli totiž zahrát jen jedno představení, ale úspěch absurdní klasiky Plešatá zpěvačka nás inspiroval k tomu, že jsme hned poté nazkoušeli Hlavu XXII od Josefa Hellera. Hrát v cizím jazyce bylo opojné, anglická slova nebyla tolik zatížená emocemi a člověk si od sebe totálně odpočinul.

Rok po revoluci jsme byli od edinburghské univerzity pozvaní zahrát na divadelním festivalu Fringe.

Čtěte také

Hra, kterou jsme nazkoušeli, byla dílem dramatika Josefa Topola. Úplně nám učarovala, a tak jsem tragédii Slavík k večeři přeložila do angličtiny. Dodnes nevím, čím nás tahle existenciální hra s tématem smrti ve dvaceti letech zaujala, pravděpodobně svou metafyzickou poetikou. Stojí v ní:

„Není pravda, že se les ozývá, jak my do něho voláme – je to vždycky hlas lesa, co se vrací. Dýcháme vzduch a vzduch dýchá nás, trávíme život a život stravuje nás. Hraješ hru a hra hraje s tebou.“

Otec Young se tvářil čím dál zlověstněji

Prostředím této „hry ve snu“ je rodinná večeře, na kterou byl pozván pan Slavík. Znuděná rodina si s ním celý večer pohrává podle tisíckrát obehraného scénáře, aby to s ním po večeři otec skoncoval, jako ostatně s každým z předešlých hostů.

Čtěte také

Když jsme přijeli do Edinburghu, anglický produkční tým nám sdělil, že si budeme muset sehnat ubytování a taky nějakou práci, abychom měli na nájem. Dostala jsem od známého kontakt na rodinu pana Younga, pro kterou jsem mohla začít z fleku vařit. Ráno jsem dostala k dispozici řidiče, peníze a měla jsem připravit oběd pro pětičlennou rodinu.

Hned první den jsem připravila jediná dvě jídla, která jsem uměla: guláš v bramboráku, takže všech pět členů rodiny se až do večera svíjelo v křečích na kanapi. Druhý den jsem omylem spustila alarm při vaření lososa a třetí den jsem dala do černého čaje místo mléka citron. „Aby sis tím vařením nezavařila,“ řekl otec Young, jako by citoval repliku z naší hry.

Čtěte také

Do kulinářského dusna probíhaly zkoušky a večerní představení. Produkční tým si brzy zvykl na to, že vydržíme všechno, takže jsme po představení často ještě šúrovali jeviště. Moje jídla byla čím dál jalovější a otec Young se tvářil čím dál zlověstněji. Jedno vylité kafe a bude po mně.

Poslední kapkou celého zájezdu byla celodenní brigáda všech divadelních souborů, na kterou jsme přišli jenom my. Emoce mluvily jasně: vykořisťovat se nenecháme. Jedu domů za svým klukem. Tajně jsme se sbalili a druhý den už jsme byli v Praze. Pár hodin nato zvoní telefon, volá můj přítel:

Eva Turnová

„Kde jsi?“ ptám se nedočkavě.

„Zrovna jsem dorazil do Edinburghu. Chtěl jsem tě překvapit. Sedím u Youngů a jdeme slavit…“

„Žes přijel?“

„Ne, že jste vyhráli hlavní cenu festivalu… Musím běžet, pan Young mě volá k večeři...“

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz

autor: Eva Turnová
Spustit audio