Eva Turnová: Když u Babišů hrají šachy
Když slyším politiky popisovat situaci, kde mi něco nehraje, snažím se představit si ji dotaženou v reálu.
Například nedávno jsem si ve frontě na poštu představovala kauzu Babiš senior versus junior; konkrétně jejich klidnou šachovou partii ve Švýcarsku.
Eva Turnová: Strýc Eda to na Vánoce všechno pěkně spočítal
Strýc Eda, otcův bratr, byl vždycky podivín, ale jeho přítomnost ve mně vyvolávala pocit, že život má přece jen nějaký, i když trochu srandovní smysl.
Babiš starší frčí z Národní třídy rovnou do Švajcu. Tam už ho očekává jeho syn s mámou.
„Čau rodino, právě uvažuju, jestli jsem tenhle týden vůbec přežil. Asi ano, když jsem tady. No nic, mámo udělej nám kafe a něco sladkýho, a ty, Andreji, vyndej šachy, dáme si partičku.
Co se týče Čapáku – uvědom si, že to, co řekneš, rozhodne o mojí kariéře. Chtěl sem říct, že jsi to nejcennější, co mám. Za tu předstíranou schízu sorry jako, ale co jsem měl říct, abych vás uchránil? Takže se v tom nebudem dál babrat.“
Blbý nedorozumění
Máma volá z kuchyně:
„Andreji, co chceš k tomu kafi?“
„Hlavně ne koblihu, třeba pirog, klidně krivoj, viď, mladej? Tak, a teď táhni.“
„Kam zas?“ lekne se mladý Babiš.
Eva Turnová: Středověk trvá
Na Černý pátek mě známá na Facebooku vyzvala, abych si odstranila svou profilovou fotku v rámci akce „stop násilí na ženách“.
„Ale nikam furt, figurkou. Máš bílý.“
„Tak třeba koněm na E4.“
„Bílej kůň, to by ti šlo, co? Haha. Hraješ jak Clooney. Soustřeď se trochu, ne? Musíš se snažit, jako táta.“
Syn se začne snažit, a po chvíli situace nevypadá pro seniora vůbec příznivě.
„Ty ses nějak zlepšil, nejsi vopravdu nakonec rozdvojenej?“
„Tati, to už je ale vážně přes čáru,“ řekne syn a bere otci věž.
„Tak to ne, hošánku. Jsi sice to nejcennější, co mám, ale prohrát nehodlám.“
Snaží se juniora psychicky rozhodit.
„Zdá se, že někdo zvoní. To budou novináři.“
„Novináři tady v poslední době nezvoní, tati.“
„Ale nekecej, prosim tě. Nebo ti seberu tu tvou krymskou dámu!“
Eva Turnová: Mezi geniem loci a lunaparkem
Nechodím ráda do centra Prahy, protože všechna místa, kde jsem se kdysi procházela a bloumala, jakoby ztratila ducha.
„Tati, když už jsi to nakous, řekni mi na rovinu: Proč Krym?“
„Tak dobře, ale necháš mě vyhrát.“
„Nechám.“
„Zdálo se nám, žes byl na tý dálnici D1 nějakej moc vtipnej, tak jsem si myslel, že jsi na drogách, no. Fakt, nekecám.
A řek jsem Protopopovi: ‚Odvez ho někam, kde zbavují ze závislosti.‘ Jenomže on slyšel: Odvez ho někam, kde zbavují nezávislosti.‘ No a tak tě odvezl na Krym. Blbý nedorozumění z přeslechnutí. A od tý doby mu v Agráči říkáme Prototopoplet.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.