Eva Turnová: Jak jsem trumpla Donalda
S mým americkým kamarádem se občas přes whatsapp trumfujeme, co udělal čí prezident za větší trapárnu.
Donald prý minulý týden nedorazil do kanceláře Bílého domu, protože se zaseknul doma u reality show „Sladký život v New Yorku“ sledující zaneprázdněné ženy žijící na Manhattanu.
Eva Turnová: Cibulový dip
Představme si člověka jako cibuli. Každý tuší, že by byl nejšťastnější, kdyby se nějak dostal ke své nejspodnější slupce.
Já jsem zase udělala anglický výcuc „vánočního poselství“, ve kterém náš Miloš vynalezl slovo „lepšolidi“ (můj anglický překlad „betterple“). Zasmáli jsme se, že přes všechny minely politiků světový systém nějakým zázrakem funguje.
Poté jsem vyrazila pro formulář na úřad, kde právě úřednice vysvětlovala paní o berlích, ať zapomene na dávky pro postižené a začne cvičit, protože „v zdravém těle zdravý vzduch“. Raději jsem rychle opustila budovu a šla s kamarádem na skleničku.
„Dobře, prezident je klaun, ale kdykoli jsem v poslední době na úřadě, říkám si, jak může něco vůbec fungovat. Divím se, že teče voda z kohoutku, jezdí metro, na ulici se neválejí odpadky…“
Nic není tak těžký, aby to nešlo dělat
Kamarád odpoví: „Můj děda říkával, že ‚nic není tak těžký, aby to nešlo dělat blbě.‘ A když se to dělá dlouho a blbě, tak za ty staletí to ty lidi dohromady nějak splácaj. Uvědom si taky, že čas strašně letí, ještě nedávno se psalo brkem a dneska už tu máme umělou inteligenci.“
Eva Turnová: Co ještě v životě stihnout
V jednom z návodů na život, se kterými se v poslední době roztrhl pytel, figuruje takzvaný „bucket list“, v němž by se měl člověk zamyslet nad tím, co chce stihnout před smrtí.
Dopiju a jdu domů. Kráčím potemnělou ulicí, představuju si, jak by paní na úřadě nejraději psala brkem nebo alespoň propiskou, a najednou má vyhledat „dávky“ v počítači. Není divu, že se uchýlí k pořekadlu, které ale splete, protože ho neumí vygůglit, potřebovala by ho spíš vidět vyšité na kanavě. Její práce ale není těžká tak, aby nešla dělat blbě.
Dojdu k domovním dveřím, chci otevřít, ale nejde to.
Někdo vyměnil zámek a neohlásil to nájemníkům.
Kdyby aspoň fungovala komunikace!
„Ukažte, otvíráte to klíčem od auta,“ zaskočí mě soused a bleskově odemkne.
To mě naprosto uzemanilo, rázem jsem trumpla všechny prezidenty i úředníky.
„Zvu vás v neděli na oběd,“ vyhrknu.
„Vy umíte vařit?“ zeptal se pán.
„Nic není tak těžký, aby to nešlo dělat…“
Pán pozvání přijal. Měli jsme betrplí polévku a lepšo knedlo zelo.
Jó, sladký život v Praze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
