Eva Turnová: Hlava číslo 13
Letošní Knihex, hala číslo 13. Kufr plný knih. Na kartonu černou fixou „sloupky a povídky Evy Turnové“ a větička z minulého trhu „při výrobě mých knih nezahynulo ani jedno zvíře“, kterou jsem škádlila souseda prodávajícího peněženky z kravské kůže.
Čekala jsem tlačenici, ale lidé se spíš houfují u stánků s kuchařkami a dětskými knihami. Po vystavených Houbohrách se hned zaprášilo.
Prvních pár hodin jsem snaživá. Šibalsky mrknu na chlapíka, který se šourá kolem.
„Co to je?“ zeptá se.
Čtěte také
„Vtipné fejetony.“
„Podle obálky to moc nevypadá,“ utrousí pán, přejede mě vyhaslýma očima a spočine až na stolní hře Popeláři jedou u vedlejšího stánku.
Nezbývá než okounět. Aspoň zjistím, co frčí za zimní outfity. Jsou to jednoznačně krátké umělohomotné kožíšky a barevné kulichy.
Po poledni se zkusím vnutit do přízně kolemjdoucích laškovným pokřikováním:
„Dneska je sleva pro holky s fialovou šálou. S tetováním orla. S dlouhými jedničkami!“
„To myslíte prsa?“ řekne adolescentka dotčeně.
„Ne horní zuby.“
Občas přijde někdo, kdo už mě zná, a ten si pak koupí zbývající díly, nebo celou sérii jako dárek.
Přistoupí ke mně krásná slečna:
„Mamka má všechny Turnový háje, tak co byste jí doporučila?“
„Knihu povídek V zimě se u nás netopýr, tu mám sama nejradši.“
Čtěte také
„Tak já jí beru.“
„Chcete ji podepsat?“
„To rozhodně nechci.“
„Aha, tak aspoň mi neubyde náplň v propisce.“
„No tak ji podepište,“ slečna mi blahosklonně podává knihu.
Rychle vyseknu signaturu.
„Jo vy jste Eva Turnová? Tak to pardon. Já myslela, že jenom nakládáte.“
„To taky,“ řeknu a dopíšu na ceduli: Sloupky Evy Turnové (KTERÁ TU SEDÍ)…
Hodinu před zavíračkou přijde pohledný muž a nakloní se ke mně:
„Já ji mám strašně moc rád.“
Á, pán si nepřečetl můj dodatek. Tak si zablbnem.
„Opravdu? Protože ji pořádně neznáte, na rozdíl ode mě,“ odpovím.
„Jak to myslíte?“
„Z těch knížek má člověk pocit, že je nad všechno povznesená, ale ona je naopak velká řešička, navíc člověk nemůže nic říct, aby to nepoužila v nějakým sloupku. A pořád vtipkuje. Třeba tady ta cedule o tom, že při výrobě knih nezemřelo žádné zvířátko. Trapný.
„Mně se to zdá vtipný.“
„Fakt? Je to prostě sebestředná bestie.“
„To jste přehnala.“
„Tak já vám něco řeknu. To jsem já!“
„Aha, no vidíte, já vás nepoznal, znám vás jenom z rádia.“
„No ale vždyť v rádiu mluvím tímhle hlasem.
„No já si vás prostě představoval jinak.“
„Jak?“
„Jako blondýnu, protože moje žena je bruneta.“
Mlčíme.
„Vezmu ženě toho Netopýra a napište tam něco vtipnýho a Hala číslo 13, ať má vzpomínku. Ona tu taky prodává.
Vidím, jak mi propiska sama od sebe píše: Milé brunetě, věnuje blondýna – Hlava číslo 13.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
