Eva Turnová: Paranoid
Poprvé v životě jsem se zúčastnila knižního veletrhu, na který mě upozornila kamarádka Věra. „Je to magie, uvidíš.“
Náš stánek měl číslo 144. Vlevo od nás byl sympatický pár s románem pro ženy. A pán napravo zase nabízel svůj cestopis s vlastním fotografiemi.
Věra najednou vytáhla jako trumf dvoumetrový roll-up s mou deset let starou fotkou.
Jakmile začali proudit lidé, šla jsem si koupit k výčepu grog na kuráž. Když jsem se vracela, Věra právě říkala staršímu muži:
Čtěte také
„Tady paní Turnová už jde, ráda se s vámi vyfotí.“
„Díky, mohl bych se vyfotit raději s tím vaším plakátem?“ řekl muž.
„Co blbneš, nemám říct taky básničku?“ sykla jsem na Věru.
„Ale prosím tě, nebuď paranoidní…“
Nejlíp si vedl cestovatel Ludvík, který vždycky vyskočil zpoza stánku, chňapnul oběť za ruku a zavolal: „Slečno, cestujete aspoň trošku? Tohle je moje knížka, kde je nádhernejch tři sta fotek, který jsem pořídil, když jsem úplně sám během dvou měsíců procestoval celou Severní a Jižní Ameriku. Jen se podívejte, tady to je poušť smrti a o týhle pláži zpívá dokonce Helenka Vondráčková… Nechcete aspoň letáček?“
Tohle asi nedám, řekla jsem si a šla pro druhý grog a na toaletu. Tam mě praštil do očí plakát s Noidem Bártou, na kterém bylo číslo 144.
Čtěte také
„Věro, hele, ona to asi nějaká magie je, na dámskejch záchodech je plakát Noida Bárty a na něm číslo našeho stánku –144.“
„Tak počkej,“ řekla Věra a na chvíli odběhla.
„No zas taková magie to není, on měl koncert 14. 4. a tys přehlídla ty tečky. Jsi možná fakt trošku paranoidní.“
Ludvík se mohl potrhat smíchy a hned mě poprosil, jestli mu můžu pohlídat stánek, zatímco bude na obědě.
„Jasně.“
Jenže dva grogy udělaly své, a tak jsem se vžila do Ludvíkovy kůže a chytla prvního kolemjdoucího za rukáv se slovy: „Cestujete aspoň trošku? Pán je teď na obědě, ale představte si, že objel celou zeměkouli na velbloudovi a při tom psal a fotil! Chodil v tý době s Vondráčkovou, to málokdo ví. Ona právě o tom zpívá tu písničku Málokdo ví.“
„Tu zpívá Zagorová,“ řekl pán.
Když se Ludvík vrátil z oběda, hned se k němu hrnul:
„Vy prej jste objel celou zeměkouli na velbloudovi?“
Ludvík po mně jen šlehnul pohledem.
„Tak sranda musí bejt, ne?“ řekla jsem. „Můžete za mě zas na chvilku zaskočit vy, my si zajdem taky na oběd.“
Když jsme se vrátily, byl u našeho stánku hlouček lidí.
„Paní Turnová, vy prej jste všechny ty knihy psala společně s Noidem Bártou? A prej podle vás dokonce potom nazval své hudební studio Paranoid. Je to tak?“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
