Eva Turnová: Genová revoluce

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy DNA (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Homo sapiens má stejný počet genů jako škrkavka a  méně genů než kukuřice.

Tím se konečně vysvětlilo, proč mě při trhání kukuřičných klasů vždycky někdo načapal.

Eva Turnová: Zatuhněte, prosím

Média - televizní kamera

Když se společnost dobře baví a o nic nejde, srším humorem, probíhající konverzaci o polymerizaci polystyrénu hravě přehodím na téma chasidů a jako třešničku na dortu vyseknu hudební pásmo zakončené ázerbájdžánskou lidovkou Kjozla irem dždudžalárim. Ale jakmile někdo utrousí „Eva je vtipná“, zatuhnu a přeju si umřít.

Zjistili to vědci díky objevu struktury DNA, za který dva Britové a jeden Američan před necelými 60 lety získali Nobelovu cenu.

DNA tak později pomáhala i při objasňování zločinů nebo určování otcovství. Nejistá matka tak může tajně proniknout do dětského pokoje se špachtlí a spícímu dítěti udělat fatální výtěr, jenž rozhodne, jestli to taťka zabalí, nebo zůstane.

Nejnovější objevy daly naději i genové terapii. Jde o takzvané „přepisování“ vadných genů, kdy se do genomu vloží „opravená“ sekvence DNA. Což je dobrá zpráva i pro náš Hrad.

Jeden ze tří nositelů Nobelovky, Američan Watson, se před pár lety stal terčem ostré kritiky, když naznačil, že černí Afričané jsou méně inteligentní než běloši. Sám říká, že se po tomto svém prohlášení stal ignorovanou „neosobou“.

Opravit gen drzosti

Rozhodl se tedy svou cenu zpeněžit a za utržené peníze vrátit do veřejného života. Získal v přepočtu přes 92 milionů korun a věnoval je institucím, které se o něj staraly.

Eva Turnová: Zuzana nebyla sama doma

Koncert na Kampě pro novou slovenskou prezidentku Zuzanu Čaputovou

Slavnostní červnový koncert několika kapel na Kampě věnovaný slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové měl podtitulek „Zuzana není sama doma“.

Podobný příběh se stal undergroundové trojici hudebníků v Čechách. Za své čtyřicetileté působení získali před pěti lety v italském Sanremu prestižní cenu udělovanou hudebníkům, kteří byli součástí odporu a rezistenčních hnutí. Cena měla podobu malé pozlacené kytárky.

Jednomu členovi z trojice však při zapíjení ceny v pražských Vršovicích ujelo, že číšníkům to moc nepálí, když mu nechtěli nalít na dluh. Od té doby nemá rezervaci u svého oblíbeného stolu, obsluha ho ignoruje a přestal být středem pozornosti. Stáhl se tedy do ústraní a získanou cenu by po příkladu Watsona rád prodal.

Jenomže cena je jen jedna a další dva členové ji prodávat nechtějí. A tak si z kytary odejmul pozlacené struny, za něž utržil dva tisíce korun. Část zisku chce věnovat všem vršovickým barům, kde při něm stáli a pečovali o něj, a za zbytek zkusí nechat opravit gen drzosti.

A na to na všechno si připije do DNA!