Eva Turnová: Chytit hada pod krkem

6. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Čekání na výsledky amerických voleb
0:00
/
0:00

V duchu multitaskingu – nešvaru dnešní doby – právě sleduji zajímavý dokument o osudu coby nevědomé části našeho bytí a zároveň překlikávám na americké volby.

V dokumentu se mluví o tom, že osud je síla, která je s člověkem vždy ve zvláštním rozporu. Osudem člověka je to, co nechápe, co teprve musí integrovat, ale právě to mu otvírá oči přes všechny bolesti a nedorozumění.

Čtěte také

Abych si odpočinula od psychologické nálože, přepnu na souboj Losny s Mažňákem, který právě kulminuje. Uhlazený slušňák s diplomatickým úředním vystupováním proti drsnému lidovému tribunovi, co pro urážku a silnější slovo nechodí daleko. Konzervativní zastánci tradičních hodnot samozřejmě volí Trumpa, u kterého účel vždy světí prostředky.

Přepínám opět na dokument, kde se mluví o tom, že existuje i něco jako osud národa, který se párkrát za čas manifestuje a v té chvíli je nutné ho chytnout pod krkem jako hada a držet, dokud nám nedá to, co pro nás má. Děje se to v silných dějinných momentech jako byl rok 1968 nebo sametová revoluce, kdy jsme propadli iluzím a nadšení ze svobody, která přicházela. Všichni jsme se nechali zmást – místo abychom chytli hada pod krkem a on vyjevil svou pravou podstatu.

Jako hada

Mezitím se zdá, že oblíbenec Trump ostrouhá, politik, o němž vyšlo asi tisíc knih v milionových nákladech, napadá výsledky v místech, kde prohrává; had mu zjevně uniká.

Čtěte také

Dokument je u konce a já si říkám, jak je těžké rozpoznat, kdy má smysl s osudem bojovat a kdy ne. A jak bojovat vůči něčemu, co je úplně tupé, i když víme, že je to osud.

Politika vypadá důležitá, ale není zase tak moc. Americká společnost má svou jakousi setrvačnost a v hudebních klubech se toho naštěstí moc nemění, pokud zase otevřou. Vzpomínám, že jediný politik v USA, se kterým jsem se potkala, byl náš někdejší velvyslanec Martin Palouš. Kdykoli jsme hráli v New Yorku, přebývali jsme v jeho činžáku na okraji Central Parku. Naposledy jsme hráli v Carnegie Hall a Martin nám nechal klíče od domu, protože byl tou dobou na služební cestě. Měla jsem dohlídnout, abychom všechno odevzdali v pořádku.

Čtěte také

Během náročného pobytu se většina kapely zaměřila na studium jeho soukromého rozsáhlého baru, který hrál v době příjezdu všemi barvami. Ochutnávka nejrozmanitějších značek bourbonu byla tak důkladná, jako je současné sčítání nerozhodnutých hlasů, a v baru pak toho zbylo tolik jako prestiže agentur pro výzkum veřejného mínění.

Situaci nezachránilo ani cédéčko a můj vysvětlující dopis.

„Promiň, já myslím, že kluci to neudělali vědomě,“ stálo v něm.

„Ještě že jsem byl pryč, já bych vás roztrh…“

„Já vím, jako hada...“

Autorka je spisovatelka a rockerka

autor: Eva Turnová
Spustit audio