Eva Turnová: Kufr peněz od Stounů v New Yorku
Jednou z mých srdečních destinací je bezpochyby New York, což mi nejvíc dochází ve chvíli, kdy se nemůžu sbalit a odletět tam. Poprvé jsem ho navštívila na začátku 90. let.
Ubytovali jsme se s přítelem Martinem Schulzem v hotelu Chelsea, kde v 70. letech trávili dlouhá období tehdy ještě neznámí muzikanti jako Patti Smith, Janis Joplin nebo Jim Morrison.
Čtěte také
Dodnes si živě vzpomínám na svůj první newyorský zážitek z okna hotelu. Nějaká paní přechází pomalým krokem ulici, míří k popelnici, vlasy má propletené vařenými špagetami, po tvářích jí stéká kečup; zastaví se u popelnice a s výrazem šlechtičny z ní vytahuje různé papíry, jako by právě třídila svou hraběcí poštu.
Svým chováním vůbec nebudila pozornost kolemjdoucích a v tu chvíli mnou projel slastný pocit svobody.
Hrála jsem tehdy v undergroundové skupině DG 307 a měla jsem za úkol obejít s naší novou nahrávkou rockové kluby. „Jestli vám nabídnou, že můžete hrát za vstupný, berte to, je to pocta,“ radil mi kamarád.
Máte se někdy zastavit
Zamířila jsem rovnou do těch nejproslulejších klubů, kde to ještě pořád pulsovalo: CBGB, Mercury Lounge, Knitting Factory. Majitelé trpělivě převíjeli emgetonku s nahrávkou a kývali: „Jo fajn, je to dobrý, můžete hrát za procenta ze vstupnýho, jestli chcete.“ Byli jsme z té nabídky tak nesví, že jsme ji z rozpačitosti nikdy nevyužili.
Čtěte také
Zahrát si v newyorském legendárním klubu Knitting Factory jsem měla tu čest až o deset let později s kapelou Plastic People, a to hlavně díky spřízněnosti s Václavem Havlem.
Kromě hraní bylo největším zážitkem setkání s Giorgio Gomelským, prvním manažerem Rolling Stones, který stál u kořenů celé takzvané britské rhythm’n’bluesové vlny.
V lednu roku 1989 dokonce uspořádal v newyorském klubu The Kitchen koncert na podporu Ivana Martina Jirouse. Mluvil anglicky s roztomilým gruzínským přízvukem a s nikým se moc nepáral. Vzpomínám si, jak za námi přišel po koncertě do šatny se slovy:
„Vyměňte bubeníka.“
„Jsem unavenej z letadla,“ bránil se spoluhráč.
„Já vím dobře, co je to únava,“ řekl nekompromisně Giorgio, „ale ty hraješ, jako bys v tom letadle zdechnul.“
Čtěte také
Na mejdanu se nakonec všechno srovnalo a hudební mág se s námi rozloučil se se slovy: „Mám pronajatej velkej barák se studiem, přijeďte kdykoli a vemte i bubeníka.“
Po letech jsme se dověděli, že se Giorgiovi už moc nedaří. Situace prý došla tak daleko, že dostal vyrozumění o zahájení exekuce. V den, kdy mu měli zabavit všechny jeho hudební poklady, čekal odevzdaně ve svém pronajatém domě, když zazvonil zvonek. Giorgio otevřel, na chodbě stáli dva muži v oblecích s kufříkem.
„Vy jste od exekuce?“ zeptal se Giorgio.
„Ne, my jsme od Stounů,“ řekl jeden, „tady v tom kufru je dost peněz na to, abyste si tenhle barák koupil. A máte se někdy zastavit, vzkazujou kluci.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
