Eva Turnová: Šest plus

16. říjen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šest lidí
0:00
/
0:00

Od minulé středy, kdy vláda omezila shromažďování lidí na maximálně šest osob, jsem dostala několik pozvánek k hromadným chatům přes aplikaci Zoom a dokonce i jednu ztřeštěnou nabídku k fingovanému sňatku coby zástěrce za účelem mejdanu o třicet lidech.

„Bude to jako za totáče, kdy koncerty zakázaných kapel probíhaly pod záminkou svatební oslavy,“ říká můj latentní nastávající.

Čtěte také

Nejenže spontánně vyhrknu ‚ne‘, ale při představě omezení počtu lidí na veřejnosti pociťuji určitou úlevu. Jediná restrikce, kdy vláda trefila hřebíček na mou hlavičku. Ve společenství víc než pěti lidí jsem totiž nesvá. Když je šestý cizinec, hluchoněmý nebo saxofonista, dá se ustát i šest.

Ale i šest je na hraně, nesnáším totiž slovo „sextet“, evokuje mi příliš živě mou neurotickou tetu Jarču bičující strejdu svými argumenty. Přímé smysluplné vztahy mají v mých představách podobu vzájemné vazby pěti osob plus minus.  

Má vize zřejmě vychází z toho, že člověk vždycky přirozeně přežíval spíš v malých skupinkách. Na mamuta se určitě nehrnula parta dvaceti typů. Ve velké skupině už nejde o vzájemné city, ale o systém.

Viděla jsem to ve filmu

Kdyby měli trpaslíci systém, jeden by se hodil marod a Sněhurka by nebyla otrávená. Jenže systém nezvládli – stejně jako já.

Čtěte také

Ve skupině, která má víc než šest členů, buď melu fráze, nebo zabřednu do afektu. Nejsem schopná posedět s partou deseti maminek na dětském hřišti, užít si léto u venkovního bazénu, o školním srazu nebo domovní schůzi nemluvě. Pakliže se na párty nevytvoří maximálně šestičlenné enklávy, tvářím se jako Godot, na kterého nikdo nepočkal.

Následující historka z doby, kdy jsem tlumočila na Barrandově při natáčení filmových zakázek, je toho trefným důkazem. Byla jsem pozvaná americkým štábem na dotočnou filmu Kafka.

Večírek je v plném proudu, zatím si vedu celkem dobře, protože jsem se nalepila na dva páry, nikdo z nás zatím společensky netěká. Sedíme a bavíme se o tom, jak Jeremy Irons uchopil postavu Kafky. Najednou k našemu stolu míří Jeremy se svou partnerkou.  

Čtěte také

Nejde o to, že ho chci sbalit, což v její přítomnosti půjde ztuha, ale že nás bude sedm! Z nervozity spořádám lepkový sachr řezačkou.

„Zdravím vespolek,“ řekne Jeremy a vytáhne z kapsy megadrahý doutník. 

„Neví náhodou někdo, co s tímhle?“

Afektovaně vypísknu: „Já bych věděla.“  

„Tak prosím,“ vyzve mě Jeremy.

Bafnu doutník a překousnu ho vejpůl. Asi tak pět tisíc v háji.

„Promiňte, ale viděla jsem to ve filmu.“

„V jakým?“ zeptá se zaskočený Irons. 

„No... Sedm statečných.“

autor: Eva Turnová
Spustit audio

Více z pořadu