Eva Turnová: Business to customer

03060079.jpeg
03060079.jpeg

Když jsem byla malá, přepadala mě dlouhá období zádumčivosti, a i v pubertě by mě spíš okolí šacovalo na introverta. 

Sebepotvrzovací akce mě časem přešly a svou novou mailovou adresu, totožnou s mým jménem, jsem si nedávno pořídila spíš z pohodlnosti než kvůli posílení identity.

Když už jsem se výjimečně zapojila do komunikace s ostatními, vytáhla jsem pro jistotu z rukávu jako trumf nějaké zábavné pásmo, abych situaci ozvláštnila něčím výrazným. Například procházku před zvonící tramvají s rozečtenou knihou. 

Do e-světa jsem vyslala formulku: „Pro zasílání faktur používejte, prosím, mou novou adresu: eva@turnova.cz.“ Během pár vteřin přišla odpověď z jisté společnosti:

„Vážená paní Turnová, lituji, e-mailová adresa eva@turnova.cz není vaší kontaktní adresou, a proto nemůžeme požadavek na změnu přijatý z této adresy zpracovat.“ Specialistka Business to Customer.

„Vážená specialistko Business to Customer, můžete mi napsat, kterou mou adresu považujete za kontaktní?“

„Paní Turnová, adresu kontaktní e-mailové adresy mohu sdělit pouze tomu, kdo mne kontaktuje z kontaktní e-mailové adresy. Specialistka B2C.“

„Paní specialistko. Ve firmě jsem jen já a IČO. Chceme vám uhradit fakturu.“

„Bohužel, paní Turnová, kvůli ochraně zákazníka před zneužitím dat (neznámým zákazníkem) musím trvat na oznámení z vaší kontaktní adresy.“

Rozhodla jsem se tedy potvrdit identitu z mé kontaktní adresy formou starého dobrého zábavného pásma. „Vážená paní specialistko Bitch to Customer, před mnoha lety jsem se napíchl na počítač Evy Turnové. Z její adresy vám celou tu dobu platím faktury, ale už mě to nebaví. Berte proto její novou adresu vážně. Díky, váš neznámý zákazník aka Hacker to Business.“

Za chvíli přišla blesková odpověď: „Vážená paní Turnová, naše obchodní oddělení přijalo a úspěšně zpracovalo změnu vaší e-mailové adresy a zařadilo ji do B2C. Děkujeme za spolupráci, s přáním pěkného dne specialistka B2C.“