Eva Turnová: Buď láska
Před šesti lety, záhy po anexi Krymu, jsem v rámci literárního festivalu MAČ absolvovala autorská čtení v Brně, Ostravě, Košicích a ve Lvově. Mým literárním partnerem byla ukrajinská prozaička Natálka Sňadaňko, která mi celou cestu v autě vyprávěla o tom, že její manžel musí narukovat, i když skoro nevidí.
Ve Lvově jsme si daly schůzku se spisovatelem Igorem Malijevským v hospodě U křivé lípy. Servírka bryskně donesla pivo, poděkovala jsem, ona se usmála a zamumlala „buď láska“, což znamená „prosím“.
Čtěte také
Jsem okouzlená a tak jí taky řeknu „buď láska“. Igor se směje, že odpovídám na „prosím“ „prosím“. Chvilku se pak procházíme po židovské čtvrti a cestou do klubu vcházíme do arménského kostela, kde jsou vystavená tabla nedávno zesnulých civilistů a vojáků. Lidi brečí a zapalují svíčky.
Pade na pade
Večer máme čtení v legendárním klubu Dzyga. Můj sloupek „Putin na Artěku“ se promítne v ukrajinštině, zbytek večera bude tlumočená diskuze, se kterou jsem moc nepočítala.
Čtěte také
„Jaké pocity ve vás vyvolává současná situace na Ukrajině?“ ptá se mě půvabná moderátorka.
„Myslím, že reálná hrozba vždycky vyvolává v lidech existenciální proudy, všechno je mnohem intenzivnější a niternější. U nás teď vládne spíš taková letargie z luxusu.“
„Je to vaše první cesta na Ukrajinu?“ ptá se slečna.
„Ano,“ odpovím.
„Takže jste na Ukrajině poprvé…“
Čtěte také
„To ne, jestli se počítá početí, tak asi podruhé.“ Všichni zpozorní.
V hlavě mi proběhne krátký film, jak si projíždím mámino album fotek a najednou vypadnu já v mužském provedení, trochu víc do tatara.
„Kdo to je?“ ptám se.
„To jsme tehdy jeli na výlet na Krym,“ vysvětluje máma.
„Ve kterým roce?“
„Rok předtím, než ses narodila,“ odpovídá plaše máma a podává mi pomačkanou obálku, na které je napsáno Valja Jakovlev a petrohradská adresa.
„Jakovlev,“ zamyslí se moderátorka, „to vypadá spíš na Rusa.“
„Ale jistý to přece není. Tak aspoň pade na pade, ne?“ smlouvám.
Večer volá máma.
„Tak co, řeklas to?“
„Řekla.“
„Tak ti pěkně děkuju,“ chichotá se smířlivě.
„Buď láska, mami.“
„Přesně tak, buď láska, nebo nic.“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.