Eva Turnová: Neulpívání

28. leden 2022

Všichni tak nějak tušíme, že to zásadní v životě člověka je oku neviditelné, skryté za pomíjivým světem jevů. Přesto lidé ulpívají na příjemných a hezkých věcech a touží po tom, aby zůstaly navždy tak, jak jsou. Jenomže všechno jednou skončí a fixace způsobí utrpení. Nejlepší by prostě bylo, kdyby člověk nic nechtěl, protože celý život stejně o něco přichází.

O dětství, o panenství, o pocit, že je středem vesmíru, že třetí vakcína je fakt poslední, nebo že už brzy potká spřízněnou duši. Místo toho je člověk ochoten se až směšně překonávat, jen aby někoho neztratil.

Čtěte také

Já například začala žehlit košile do puků a stejně to nezabralo. Až když časem ztratíte paměť, je vám všechno jedno, ale to už si většinou nic neužijete.

Přílišná fixace na hmotu mi vždycky znemožňovala vidět dál a chápat, že ztráta je dobrá odrazová základna. Až díky příručce Zen a umění údržby motocyklu mě napadlo, jak ulpívání předejít. Jak získat od věcí, které nás obklopují, odstup a přitom si je dál užívat.

Hlava na skeletonu

Buddhista se například ulpívání na kráse brání tím, že vidí člověka jako snůšku anatomických detailů a tím se zbaví připoutání k přitažlivému objektu, který stejně dřív nebo později podlehne zkáze vlivem času.

Čtěte také

Když jsem šla na svou poslední schůzku s osobou, kterou jsem odradila svou přílišnou adhezivitou, zkusila jsem si metodu neulpívání v praxi.

Hlava na skeletonu na mě upřela své modré bulvy, jejichž čočka zaostřila skrz mě na nekonečno. Rohovějící epitel svalového orgánu jeho dutiny ústní se naposledy přitiskl na má labia.

Eva Turnová

Papila drhla papilu, až chuťové pohárky přetékaly produkcí salivy. Když se má nosní dutina naplnila obsahem slzovodu, skeleton se otočil a pomocí lokomočního pohybu dolních končetin se ode mě začal vzdalovat.

Obvyklá palpitace mého srdce kupodivu nenastala. Mému svalovému vaku pod brániční klenbou se naopak znatelně ulevilo.

Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz

autor: Eva Turnová
Spustit audio