Eva Turnová: Neulpívání
Všichni tak nějak tušíme, že to zásadní v životě člověka je oku neviditelné, skryté za pomíjivým světem jevů. Přesto lidé ulpívají na příjemných a hezkých věcech a touží po tom, aby zůstaly navždy tak, jak jsou. Jenomže všechno jednou skončí a fixace způsobí utrpení. Nejlepší by prostě bylo, kdyby člověk nic nechtěl, protože celý život stejně o něco přichází.
O dětství, o panenství, o pocit, že je středem vesmíru, že třetí vakcína je fakt poslední, nebo že už brzy potká spřízněnou duši. Místo toho je člověk ochoten se až směšně překonávat, jen aby někoho neztratil.
Čtěte také
Já například začala žehlit košile do puků a stejně to nezabralo. Až když časem ztratíte paměť, je vám všechno jedno, ale to už si většinou nic neužijete.
Přílišná fixace na hmotu mi vždycky znemožňovala vidět dál a chápat, že ztráta je dobrá odrazová základna. Až díky příručce Zen a umění údržby motocyklu mě napadlo, jak ulpívání předejít. Jak získat od věcí, které nás obklopují, odstup a přitom si je dál užívat.
Hlava na skeletonu
Buddhista se například ulpívání na kráse brání tím, že vidí člověka jako snůšku anatomických detailů a tím se zbaví připoutání k přitažlivému objektu, který stejně dřív nebo později podlehne zkáze vlivem času.
Čtěte také
Když jsem šla na svou poslední schůzku s osobou, kterou jsem odradila svou přílišnou adhezivitou, zkusila jsem si metodu neulpívání v praxi.
Hlava na skeletonu na mě upřela své modré bulvy, jejichž čočka zaostřila skrz mě na nekonečno. Rohovějící epitel svalového orgánu jeho dutiny ústní se naposledy přitiskl na má labia.
Papila drhla papilu, až chuťové pohárky přetékaly produkcí salivy. Když se má nosní dutina naplnila obsahem slzovodu, skeleton se otočil a pomocí lokomočního pohybu dolních končetin se ode mě začal vzdalovat.
Obvyklá palpitace mého srdce kupodivu nenastala. Mému svalovému vaku pod brániční klenbou se naopak znatelně ulevilo.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
