Eva Turnová: Chráp brut
Do dačického zámku jsme přijeli s kamarádem den před vernisáží, abychom měli dost času na instalaci našich obrazů v zámeckých prostorách. Cesta proběhla celkem hladce, díky cestovním polštářkům s přísavkami nás vůbec nebolela záda; rozmístili jsme obrazy v zámecké galerii, dali jsme si v hotelové restauraci drink a šli se ubytovat.
„Jednolůžáky jsou plný, máme buď starej typ dvoulůžáku, se sprchou na chodbě, anebo nově zrekonstruovanej, komplet vybavenej, dvakrát tak drahej,“ řekla recepční.
„Tak asi ten novej, ať nemusíme courat v noci po chodbě a můžeme se v klidu vyspat,“ řeknu.
Čtěte také
Odemkli jsme pokoj a ulehli ke spánku. Martin se převalil na bok a okamžitě usnul. Já jsem v mírném limbu ještě zaznamenala, jak někdo vedle pracuje s motorovkou. Dobře, dělají ze starých pokojů nové, ale proč v noci? Po pár minutách mi došlo, že to není noční směna, ale že se můj kolega prostě rozchrápal.
Naposledy jsem podobnou situaci zažila, když jsme s kapelou spali po koncertě v jedné místnosti; nejenže chrápali úplně všichni, ale saxofonista zapomněl, že nespí doma. Vstal, somnambulně narážel do zdí, až skončil ve skříni, kde, podle půdorysu v jeho hlavě, měla být vlastně koupelna. Hodně jsme se tenkrát nasmáli.
Kapky, který zabíraj
Jenže jednak už tolik nevydržím a jednak se na zítřek fakt musím vyspat. Staré dobré mlaskání vůbec nezabralo a tak jsem ze zoufalství zavolala na dačickou pohotovost, jestli neumí narychlo upravit nosní přepážku, ale měli mě za provokatéra.
Čtěte také
Otevřela jsem noťas a snažila se vygůglit nějaký zákrok, který bych zvládla sama. Na ezoportálu vyspise.cz radí zakroutit palcem u nohy. Kroutila jsem, až palec zmodral, a nic. Pak jsem položila Martinovi přes hlavu polštářek s přísavkami, abych alespoň ztlumila vibrace, jenže přísavky zajely do nosních dírek, což způsobilo lapání po dechu a následné, ještě razantnější, vibrování měkkých tkání.
Vyšla jsem ven z pokoje a zkoušela najít nějakou společenskou místnost, kde bych spočinula na pinčesáku, mačkala jsem kliky pokojů, jestli nebude nějaký právě v rekonstrukci a tím pádem otevřený, s možností dát si šlofíka na nějaké fošně, ale všude bylo zamčeno.
V pět ráno jsem nashromáždila všechny silnější tkaniny – svetry, kabáty, rohožky a koberečky – a rozložila jsem je na zem v koupelně. Polštář jsem opřela o toaletní mísu, nohy jsem natáhla do sprchového koutu. V šest jsem usnula. V sedm vešel do koupelny Martin:
„Ježiš, co to tady vyvádíš? Ty jo, to by vůbec nebyl špatnej vobraz, to zkusim namalovat. Bylo by to ve stylu art brut.“
„Spíš ‚chráp brut‘.“
„Co? Ty máš potíže s chrápáním? Mám na to když tak v tašce výborný kapky, který okamžitě zabíraj…“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz