Eva Svobodová: Za pět let už Macron kandidovat nesmí, na rozdíl od Le Penové

V předešlých volbách se mohl postup outsidera Macrona a krajně pravicové Le Penové zdát slepou uličkou francouzské politiky, která vznikla v reakci na neúspěch socialistického prezidenta Françoise Hollanda nebo korupční kauzu republikána Françoise Fillona, kterému v roce 2017 unikl postup do druhého kola jen o pár procent.

Čtěte také

Petr Janyška: Všeobecná úleva v Evropě – Macron vyhrál

Volby v roce 2022 ale ztvrdily definitivní rozpad stranického systému, který se vyvíjel v průběhu páté republiky. Do těchto voleb šel Macron s tím, že hrozba přichází zprava. François Fillon ho před pěti lety v druhém kole mohl porazit. Tomu odpovídal i jeho program překrývající se s tím republikánským.

Tyto volby tak Macron nad Le Penovou vyhrál s výrazně pravicovým programem. Pachuť těch, kteří Macrona opět volili jako hráz před extrémismem, je o to větší. „V neděli budu volit proti fašismu, to znamená, že budu volit kandidáta, kterého hluboce nenávidím,“ napsal na svém facebokovém profilu Édouard Louis, francouzský spisovatel známý v Česku například knihou Skoncovat s Eddym B.

Hledání příštího prezidenta

Levicoví voliči, kteří se musí opět zapřít a jít volit nenáviděného kandidáta – to je jen jeden střípek fragmentované francouzské společnosti. Velkou část opomenuté Francie dnes reprezentuje Marine Le Penová, která se oproti Macronovi v posledních letech systematicky zaměřila právě na ty, kdo se cítí být na okraji. Le Penová pochopila, že chce-li v dvoukolovém většinovém volebním systému uspět, musí se přiblížit středu.

Čtěte také

Karel Barták: Francie hlasovala proti Le Penové

Proces často označovaný jako dédiabolisation – tedy oddémonizovaní Front National – nespočíval ale jen v tom, že se zbavila otce, zakladatele strany s antisemitskými názory, nebo že změnila název na Rassemblement National.

Le Penová na rozdíl od otce už nehájí své krajně pravicové teze ve jménu křesťanské civilizace, ale naopak paradoxně ve jménu republiky a jejích hodnot. Pro mnohé občany může být o to víc matoucí, že proti krajně pravicové kandidátce pak stojí politik, který si hájení republiky dal do názvu svého uskupení.

Porovnáváme-li tyto a předešlé prezidentské volby ve Francii, je zajímavé se podívat i na dramaturgii obou večerů. Obraz figury samotného Macrona kráčejícího nádvořím Louvru ve stylu prezidenta Françoise Mitteranda vystřídal tentokrát obraz Macrona obklopeného pod Eiffelovkou mladými lidmi všech barev pleti. Ve svém projevu se několikrát zmínil právě o mladých lidech nebo o vizi Francie pro následují generace. Ironií ale zůstává, že byl do úřadu znovu zvolen díky starším ročníkům.

Macron se často chlubí, že dovedl snížit míru nezaměstnanosti. Chronickou nezaměstnanost mladých lidí ale ve Francii nijak nevyřešil.

Eva Svobodová|foto:Barbora Linková

Macron bude mít v každém případě vládnutí ztížené tím, že ho velká část voličů volila se silným zapřením. Pro politika, který o sobě už léta říká, že není ani levicí, ani pravicí, je možná snadné obrátit se během pěti let na úplně odlišný elektorát – na rozdíl od takzvaných tradičních stran.

Pro hnutí République En Marche – Francie kupředu – které již ve svém názvu skrývá iniciály Emmanuela Macrona, ale bude složitě hledat příštího prezidenta. Za pět let už Macron podle ústavy kandidovat nesmí. Na rozdíl od Marine Le Penové.

Autorka je politoložka