Karel Barták: Francie hlasovala proti Le Penové
Evropa si v neděli večer hlasitě vydechla. Znovuzvolení Emmanuela Macrona francouzským prezidentem znamená především nezvolení Marine Le Penové. Krajní pravice se neujímá moci ve Francii, což byl zlý sen demokratů napříč kontinentem. Časovaná nálož pod křehkou konstrukcí evropské integrace a skok do neznáma, pokud jde o geopolitickou rovnováhu ve světě.
Francie by se zvolením populistické, demagogické nacionalistky byla ocitla v kategorii „neliberálních demokracií“ orbánovského ražení. Jenže Francie není Maďarsko. Je to jaderná mocnost, stálý člen Rady bezpečnosti OSN, zároveň pilíř i motor Evropské unie. V sázce bylo hodně a nebezpečí je, aspoň na čas, zažehnáno.
Čtěte také
Nelze si nevšimnout osobního výkonu Emmanuela Macrona. Jeho 58,8 procenta je podstatně lepší výsledek, než předpovídaly i ty nejoptimističtější průzkumy. Tento čtyřicátník, který před pěti lety vtrhl jako tornádo na francouzskou politickou scénu, dokázal vyhrát podruhé za sebou, což se za páté francouzské republiky podařilo pouze dvěma jeho předchůdcům. A to navzdory hluboké sociální krizi, která Francií otřásala předtím, než nastoupila krize covidová a posléze ukrajinská. A aniž by vlastně absolvoval pořádnou předvolební kampaň. Je to mimořádný osobní výkon mimořádného politika.
Zároveň je třeba vidět, že demokraté a republikáni se nakonec přece jen zmobilizovali, aby postavili hráz krajní pravici. Nehlasovali pro Macrona, který si vysloužil pověst „prezidenta bohatých“, ať už oprávněně nebo ne, ale proti Le Penové.
Krajní pravice už není tabu
Staronový prezident bude muset mít na paměti, že vyhrál díky těmto hlasům, které umožnily, aby se Francie nezřítila do propasti. Jeho projev v neděli večer byl proto úmyslně skromný. „Tyto hlasy mě zavazují pro příští léta,“ řekl. Označil sám sebe za nositele všech rozporů a rozdílů, které tyto volby ukázaly.
Čtěte také
„Nenecháme nikoho na okraji cesty,“ slíbil na adresu těch, kdo ho považují za arogantního prezidenta neschopného pochopit starosti sociálně slabých vrstev. Nepůjde jen o konkrétní programy a reformy, ale také o styl, způsoby, chování. Francouzi budou velmi citliví a nemilosrdní.
Takže žádné hájení, žádných 100 dní. Za necelé dva měsíce se konají parlamentní volby. Na politické scéně, kde se také jeho přičiněním rozpadly všechny tradiční politické strany, nejsou jasní favorité. Mobilizují jak levicoví, tak pravicoví populisté.
Pro Marine le Penovou hlasovalo v neděli 41,2 procenta voličů, získala tedy historicky nejlepší výsledek pro krajní pravici. Potvrdila, že krajní pravice, její názory a stanoviska nejenže už nejsou ve Francii tabu, ale představují pro masy lidí reálnou alternativu.
Le Penová ostatně v neděli slavila. „Tento výsledek je vlastně skvělým vítězstvím,“ prohlásila. „Nemohu si pomoct, ale cítím v této porážce jasnou naději.“
Pro Evropu je důležité, aby Francie generovala stabilitu a oddanost demokratickým hodnotám. Proto je také důležité, aby její prezident disponoval doma solidním politickým zázemím.
V době, kdy válka na Ukrajině staví na hlavu všechny dosavadní priority a hrozí podnítit přinejmenším bezprecedentní sociální otřesy v celé Evropě, kdy se Německo propadá do váhavosti a nejistoty, bude pevná role Francie zapotřebí více než kdy jindy.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
