Eva Svobodová: V létě ve Francii vyhřezl dlouhodobý problém – nedostatek zdravotnického personálu

Před současným francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem a jeho ministrem zdravotnictví stojí výzva vyřešit dlouhodobé strukturální problémy.

Čtěte také

Klára Notaro: Francouzskému školství chybí učitelé. Co s tím udělá nová vláda?

Nedostatek lékařů má své kořeny v 70. letech 20. století. Ve Francii v tu dobu panovalo přesvědčení, že země bude čelit příliš velkému počtu lékařů. Proto byla v následujících letech zavedena klauzule omezující počet studentů medicíny. Podle deníku Le Monde se tak ale stalo bez skutečného posouzení potřeb zdravotnictví.

Už v polovině 90. let došlo k poklesu lékařů téměř o 60 procent. Uzavírací klauzuli na počet přijímaných studentů medicíny se podařilo zrušit až na přelomu milénia. Chronický nedostatek lékařů ale v zemi již přetrval. Nedostatek personálu se stejně tak týká zdravotních sester a pečovatelů, kteří nejsou často za svou práci adekvátně ohodnoceni.

Problém financování

Uprostřed pandemie covidu-19 stát sice uvolnil více než 8 miliard eur na valorizaci jejich platů. Tyto investice však nedokázaly několik let trvající stagnaci růstu platů kompenzovat. Francouzské zdravotnictví, stejně jako například to české, se navíc příliš neadaptovalo na fakt, že v něm rapidně přibývá počet žen, jejichž kariérní dráha má vzhledem k mateřství odlišnou dynamiku.

Čtěte také

Eva Svobodová: Horka a požáry připomínají prezidentu Macronovi, že musí řešit klimatickou změnu, a to hned

Francie, stejně jako jiné západní země, nedostatek řeší náborem zahraničních lékařů. Nedostatek zdravotního personálu je ale globální problém. Podle Světové zdravotnické organizace v roce 2020 chybělo 18 milionů pracovníků ve zdravotnictví a odhaduje se, že v letech 2030 – 2040 bude chybět asi 30 milionů.

Francouzský sociální geograf Christophe Guilluy před sedmi lety přišel s knihou La France périphérique – periferní Francie, v níž popisuje opomenutou část země prohrávající v novém globalizovaném světě. Francii malých měst a odlehlých venkovských oblastí.

Fenomén, který zásadně ovlivňuje francouzskou volební geografii, se bezpochyby promítá i do zdravotnictví. Lékaři, kteří ve Francii na rozdíl od lékárníků, nejsou omezováni tím, kde své soukromé praxe založí, se do neatraktivních částí země příliš nehrnou. Vznikají tak tzv. lékařské pouště, oblasti s nedostatečnou hustotou zdravotní péče. Praktičtí lékaři ve Francii navíc historicky zastávali i část urgentní péče, což se v posledních letech mění a první pomoc zůstává jen na nemocnicích.

Čtěte také

Klára Notaro: Ve Francii způsobila zděšení kniha o špatné péči v domovech pro seniory

Velká část pozornosti se v posledních týdnech, kdy personál nemocnic odchází na dovolenou, upnula právě na provoz pohotovostí, které kvůli nedostatku personálu začínají kolabovat. Podle Federace francouzských nemocnic (FHF) je ale nedostatkem personálu nejvíce zasažena geriatrie. Nedostatečný stav sester a pečovatelek způsobuje uzavírání velkého množství lůžek nebo vyčerpávající služeb trvající celý týden. Zdravotnictví tak čelí určitému paradoxu: i díky pokroku v oblasti medicíny se prodloužil věk dožití, současný systém však nedokáže starým lidem poskytnout adekvátní péči.

Eva Svobodová|foto:Barbora Linková

Prezident Macron ohlásil podzimní konferenci, kde by se neduhy francouzského zdravotnictví měly debatovat. Jedním z témat má být způsob, jak přimět praktické lékaře k obsazování neoblíbených destinací nebo k večerním a víkendovým službám. Ministr zdravotnictví i prezident jsou si ale vědomi, že nátlak příliš nefunguje už proto, že tím jen více odrazuje mladé lékaře od této profese. Všemi problémy francouzského zdravotnictví se jako červená linka táhne problém financování. Macron, který před volbami voličům vzkazoval, že bude daně snižovat, bude muset především vysvětlit, jak chce celou obnovu zuboženého francouzského zdravotnictví financovat.

Autorka je politoložka