Eva Svobodová: Prezident Macron zatím není úspěšný při jednání o většině v parlamentu
Francie stále řeší patovou povolební situaci, kdy prezident Emmanuel Macron nezískal většinu v Národním shromáždění. Ve svém středečním projevu vyzval „všechny politické síly k zodpovědnosti“. Přiznal, že je třeba změnit styl politiky, a nabídnul cestu dialogu a kompromisu. Problém ale je, že mluví-li Macron o kompromisu, má představu, že ho budou dělat ti druzí. Pro svůj vládní projekt by rád získal koaličního partnera, ze svého politického směřování však ustoupit nechce.
V roce 2017 využil tehdy ještě outsider Macron skulinu, která se otevřela v důsledku korupční kauzy Fillona a neúspěšného volebního období Hollanda, a získal křeslo prezidenta.
Čtěte také
Svým způsobem mohl být vnímán jako někdo, kdo přišel s řešením tehdejší politické krize. Dnes je ale Macron součástí vzniklé situace a nepůsobí dobře, když zodpovědnost svaluje na ostatní politiky nebo občany, kteří nesplnili svou občanskou povinnost a nepřišli k volbám.
Pro Macrona přichází v úvahu dvě řešení, vládnout menšinově a dohody uzavírat nad jednotlivými zákony. Druhá varianta je uzavřít koaliční smlouvu. Vzhledem k programovému posunu doprava přichází pro stávajícího prezidenta v úvahu koalice jedině s Republikány. Názory na to, jestli podepsat s Macronem koaliční smlouvu nebo svou „odpovědnost“ naopak realizovat hlasováním pro jednotlivé návrhy zákonů, se ve straně různí.
Vstup krajní pravice do Národního shromáždění
Čtěte také
Paradoxem těchto voleb tak je, že arbitrem nadcházející situace budou pravděpodobně Republikáni, pro které jsou tyto volby debaklem, neboť oproti minulému volebnímu období ztratili více než polovinu křesel v Národním shromáždění.
Díky špatnému výsledku Valérie Pécressové v prezidentských volbách strana nedosáhla na státní podporu a potýká se tak i s finančními problémy. A v tom je také kámen úrazu. Republikáni mohou mít pocit, že jim Macron přetáhl část elektorátu tím, že v prezidentském klání přejal část jejich programu. Ideologický chameleon Macron, který se každé volební období obrací tu na levici, tu na pravici, může být ostatními politiky vnímán jako nebezpečný koaliční partner.
Macron je ve slepé uličce a ostatní politické strany to ví. Ví to i samotný Macron. Snaží se ale vyvolat zdání, že existuje jeden univerzální společný zájem, který musí v duchu odpovědnosti a zdravého rozumu všichni podpořit.
Čtěte také
Polarizace a štěpení ve francouzské společnosti však ukazují, že zájmy i řešení problémů mohou různé skupiny vidět odlišně a že politika je polem, kde spolu různé přístupy soutěží. Macronova technokratická strategie tak naráží na své limity.
Nárůst apatie občanů k institucionální politice ve Francii probíhá přinejmenším od 90. let. Míru volební neúčasti v posledních parlamentních volbách ale nelze brát jako nezodpovědnost občanů, jak by to rád prezentoval Macron, ale spíš jako dlouhodobou neudržitelnost jeho politického projektu.
Navíc důsledkem voleb není jen nemožnost prosadit prezidentem navrhovaný program, ale i bezprecedentní vstup krajní pravice do Národního shromáždění – i tímto se Macron pravděpodobně zapíše do historie. Stávající prezident ve svém projevu opakovaně zmínil, že mu voliči dali v dubnových prezidentských volbách mandát. Dokud Macron nepřipustí, že ve skutečnosti v parlamentních volbách plnou legitimitu Francouzů nezískal, těžko se mu bude hledat koaliční partner.
Autorka je politoložka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
