Petr Janyška: Po prvním kole voleb nemá Macron většinu v parlamentu jistou
V těchto volbách jde o jedno: zda si prezident Macron udrží v parlamentu dosavadní většinu, kterou potřebuje, aby pokračoval ve svých reformách, nebo zda ji ztratí a bude muset hledat nějaké náhradní řešení. Z tohoto hlediska dopadlo poslední hlasování nejednoznačně, definitivně ukáže teprve druhé kolo za týden. Zatím se zdá, že prezidentova vládní koalice bude mít v parlamentu nadále zdaleka nejvíc křesel, ne však nutně absolutní většinu.
Tou by bylo přinejmenším 289 mandátů a dnes to vypadá, že jich získá mezi 270 až 300. Pokud by Emmanuel Macron většinu nedostal, nemá ohledně partnerů příliš na vybranou.
Čtěte také
Jediným by byla klasická pravice Republikáni, což by znamenalo posun vlády doprava. Macron přitom celých pět let hraje na to, že je politickým středem, „ani pravice, ani levice“. A že by mu chtěla udělit podporu část socialistů, je málo pravděpodobné.
A jak po hlasování vypadá politické rozložení sil v zemi? Ve Francii jsou dnes na hlasy tři velké, téměř vyrovnané bloky: Macronův liberální střed, silně opoziční levice a právě tak silně opoziční krajní pravice Marine Le Penové. Tedy pragmatický střed a dvě radikální síly na obou stranách spektra, s nimiž se bude Macronovi vládnout velmi těžko.
Jedinou neradikální opozicí se ukazuje už zmíněná klasická pravice Republikáni, strana bývalého prezidenta Sarkozyho, která ale od jeho dob velmi oslabila. Nyní dostala 13 procent hlasů a v parlamentu může počítat s 50-80 poslanci z celkových 577. Může ale hrát roli jazýčku na vahách, bez nějž se Macron neobejde.
Levice dostala stejný počet hlasů jako Macronova koalice
Novinkou voleb je úspěch levice, která dostala téměř stejně hlasů jako Macronova koalice. V prezidentské volbě před pár měsíci všichni její kandidáti pohořeli, dostali každý po pár procentech a na první pohled se mohlo zdát, že levice je ve Francii odepsaná.
Čtěte také
Ovšem až na jednoho kandidáta, populistického demagoga Jean-Luc Mélenchona, který si ve svých sedmdesáti letech nasadil masku radikála, brojícího proti veškerému systému. V prezidentské volbě se umístil jako třetí, jen o jedno procento za Marine Le Penovou.
Na vlně tohoto úspěchu se mu vzápětí podařilo přesvědčit ostatní tři tradiční levicové strany, socialisty, komunisty a zelené, že bez něj nemají naději na přežití, a přitlačil je do koalice zvané Nová lidová, ekologická a sociální unie. Samozřejmě pod jeho vedením. Levicovým voličům jako celku tak dodal naději, sám vedl intenzivnější kampaň než kdokoli jiný, ač sám do parlamentu nekandiduje, a přišel nedělní velmi slušný výsledek: jeho koalice jako hlavní opoziční síla v zemi.
Což ovšem neznamená, že dostane stejně i poslaneckých křesel. Zřejmě to bude o stovku méně než Macronova koalice. V druhém kole už levice totiž nemá, odkud by brala další hlasy. Proto je nemyslitelné, že by byl Mélenchon premiérem, jak hlásá.
Co se krajní pravice týče, strana Le Penové velmi posílila a stává se bohužel přijatelnou pro širší publikum. Je pravděpodobné, že v parlamentu bude mít až 40 poslanců (zatím jich má osm). Naopak zcela propadl Eric Zemmour, který ještě před pár měsíci vypadal, že by mohl Le Penovou zastínit: nedostal se ani do druhého kola.
A pozitivní zpráva na závěr: od voleb k volbám roste ve Francii počet žen mezi kandidáty. Letos jich bylo už 44 procent a u některých stran včetně Macronovy, který na to hodně dbá, představovaly celou polovinu.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
