Jan Fingerland: Vrah z Lutychu aneb Konverze k zabíjení
Když se objevila informace, že v Lutychu kdosi vraždil kolemjdoucí, řadu lidí napadlo, že se může jednat o muže původem z Blízkého východu.
Eva Hrnčířová: Útok v Lutychu - další Achillova pata belgického protiteroristického snažení
30. květen 2018
Běhá z toho vždycky mráz po zádech. Tentokrát zemřely na chodníku bulváru d´Avroy v belgickém Lutychu dvě ženy policistky.
Jedna byla matkou 25letého syna, druhá matkou 13letých dvojčat, jejichž otec zemřel už dřív, takže teď děti definitivně osiřely. Třetí obětí šíleného útočníka byl student Cyril, který se brzo chtěl stát středoškolským profesorem. Všichni tři se provinili tím, že byli v nevhodný čas na nesprávném místě.
Lutych je v šoku, vyvolává to sedm let staré vzpomínky. Tehdy vyšinutý milovník zbraní a munice na náměstí St. Lambert házel po lidech granáty a střílel. Zabil jich 6, ale 130 dalších zranil. Nordine Amrani byl Belgičan marockého původu, nebyl muslim a neuměl ani arabsky.
I sedm let nato nejnovější útok v Lutychu nejprve vypadá jako čin psychicky vyšinutého jedince. Velmi brzo ale vyšetřování dostane jiný směr – jak jinak než teroristický čin. 36letý Benjamin Herman byl sice psychicky nestabilní, obtížně zvladatelný se sklony k násilí, s rodinou se nestýkal a v minulosti několikrát pykal za krádeže a obchodování s drogami.
To ale nevylučuje, spíš naopak předurčuje, že riziko jeho radikalizace mohlo být vyšší. Právě radikalizace ve věznicích jako nových líhních domácích džihádistů je Achillovou patou belgické bezpečnosti.
V nevhodný čas na nesprávném místě
Když po teroristických útocích ve francouzské i belgické metropoli všechny stopy směřovaly do bruselského Molenbeku, belgická vláda začala extremisty oddělovat. Ve věznicích v Hasseltu a Ittru jsou pod přísnými podmínkami izolovány asi 2 stovky radikálů. Jenže ve zbytku belgických přeplněných nápravných zařízení jsou další stovky podobných útočníkovi z Lutychu.
Když k tomu přibydou faktory jako nedostatek aktivit ve věznicích, vzdělávání, zaškolování a přípravy na život mimo, výkon trestu ztrácí smysl. Vězni jsou za mřížemi pouze zaparkovaní a čekají, až budou moci vyrazit do terénu. Sociální vyloučení, frustrace a vztek vůči společnosti se hromadí. Jejich enormní touhu připojit se k nějaké komunitě radikální verbíři už dávno pochopili. Nabízejí pomoc dostat se na svobodu, slibují spásu a po nocích komunikují v šifrách, které personál běžných věznic, nevyškolený na práci s extremisty, nemá šanci prokouknout.
I Benjamin Herman figuroval na třech seznamech radikálů, ale ne jako nebezpečný. K islámu konvertoval asi před šesti lety, v jeho cele se našel Korán a modlitební kobereček. Jak se teď brání belgický federální ministr spravedlnosti Koen Geens to, že se někdo pravidelně modlí a drží ramadán přece neznamená, že spáchá teroristický čin.
Herman si ale za svůj cíl vybral policistky, když je zabíjel, křičel Alláh Akbar a byl odhodlaný zemřít. Ačkoli se pod jeho vraždění zatím nepodepsala žádná teroristická skupina, jde o útok násilníka zmanipulovaného extremistickou ideologií.
Belgie se po dvou letech od atentátů v Bruselu vracela do normálního života. Zařadila už jen dvojku na čtyřstupňové škále teroristického nebezpečí. Poslední tragédie ale znovu krvavě podtrhává její slabiny. V zásadě její bezpečnost teď stojí na tom, že buď by lidé nemohli vycházet vůbec nebo jen za předpokladu, že se něco podobného jako v Lutychu může stát kdykoli a kdekoli. Když je zrovna někdo v nevhodný čas na nesprávném místě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
