Petr Honzejk: Jak na Donalda Trumpa doplácejí jeho vlastní voliči

13. duben 2025

Největší audioportál na českém internetu

Donald Trump zvýšil cla na dovoz zboží do USA. Svět chce jednat | Foto: Marek Studzinski, Unsplash, Licence Unsplash, ©

Petr Honzejk: Jak na Donalda Trumpa doplácejí jeho vlastní voliči

V románu Osudy dobrého vojáka Švejka čteme: „A tak slova Napoleonova ‚na vojně se mění situace každým okamžikem‘ došla i zde svého úplného potvrzení.“ Dnes vidíme, že zlidovělá věta Jaroslava Haška dochází potvrzení i ve vojně, či chcete-li válce celní.

Donald Trump nejdříve uvalil obžerná cla skoro na celý svět, aby je poté, s výjimkou arcinepřátelské Číny zrušil, a aby z nich následně učinil zásadní výjimky i pro Čínu samotnou. Obhájcům politiky stabilního génia musí na čelech pod červenými čepicemi stabilně vyrážet krůpěje potu, protože jediné, na co se mohou spolehnout, je to, že není a nebude večera, kdy by věděli, co budou muset obhajovat ráno. 

Čtěte také

Tvrdý oříšek pro ně musí představovat zejména poslední krok amerického prezidenta, tedy expresní výjimka z cel pro chytré telefony, počítače, obrazovky a různé elektronické komponenty vyrobené v Číně.

Už jenom obhájit to, že se výjimka vztahuje na produkty, které v americkém dovozu z Číny představují největší položky, takže by se vlastně dalo říci, že výjimku představují spíše 145 procentní cla, nežli osvobození od nich, vyžaduje aplikaci pokročilé mentální gymnastiky. Ovšem s dalšími paradoxy Trumpova postupu si asi poradit vůbec nelze.

Jak je vše postavené na hlavu, nejlépe shrnul profesor ekonomie New York University a jeden z nejvlivnějších amerických intelektuálů současnosti Nouriel Roubini. Pozastavil se například nad tím, že Trumpova cla měla oficiálně vrátit pokročilou výrobu do Spojených států a přitom právě ty nejpokročilejší výrobky dostaly výjimku.

Čtěte také

Naopak tarify pro textil a levné hračky, jejichž výroba rozhodně nepřináší žádnou komparativní výhodu, platí dál. Nynější stav jde tak naprosto proti původním Trumpovým deklaracím.

Navíc ani jednoduchá výroba se podle Roubiniho následkem nynější podoby Trumpových cel z Číny do USA vrátit nemůže. Jednoduše proto, že levné pracovní síle v asijských zemích, pro které nyní dodatečná cla na rozdíl od Číny neplatí, nelze na domácí půdě konkurovat.

Pokud se výroba přestěhuje, tak jinam do Asie, nikoli do USA. Koneckonců ve Spojených státech ani neexistují kapacity, které by tyto produkty dokázaly vyrobit - zmizely už před desítkami let. 

Čtěte také

Jediným výsledkem současného stavu tak bude podle Roubiniho to, že vlivem cel zdraží jednoduché čínské výrobky prodávané v řetězcích jako Walmart, Dollar Stores či Costco. Což je další paradox, protože to pocítí na svých rozpočtech hlavně Trumpovi kmenoví voliči z nižších tříd.

Ti bohatší, pro které představuje běžné spotřební zboží zanedbatelnou položku a kteří si mohou dovolit každý půlrok nový iPhone, zůstanou zásadního zvýšení osobních nákladů ušetřeni.

Trumpova chaotická cesta

Celkově to znamená, že nejen nebude dosaženo zamýšleného cíle, tedy návratu jakékoli výroby do Spojených států, ale ještě to odskáčou ti, kdo si od Trumpa dosažení uvedeného cíle skrze odevzdání svých hlasů ve volbách objednali.  

Jistým způsobem to všechno koresponduje s na úvod popsanou scénou z Haškova románu. Ono „situace na vojně se mění každým okamžikem“ se vztahuje k historce, kdy se dva vojáci, kteří měli Švejka eskortovat, opili během celodenní eskorty tak, že je nakonec musel Švejk přivést sám.

Donald Trump a jeho lidé poněkud připomínají ony opilce, kteří během plnění úkolu poněkud ztratili směr, jakož i povědomí o tom, co vlastně dělají.

Petr Honzejk

Rozdíl, který z historky vtipné dělá historku mrazivou, je ovšem v tom, že pomotaná cesta Donalda Trumpa světovou ekonomikou a politikou nebude trvat den, ale ještě více než tři roky. A také v tom, zda ti, které měl původně vést, budou mít poté dost duchapřítomnosti, aby ho poslali tam, kam patří. A kde si bude moci konečně definitivně od svého chaoticky saturovaného velikášství odpočinout.

Autor je komentátor Hospodářských novin

autor: Petr Honzejk