EU a Turecko

4. říjen 2005

Evropská unie dospěla k rozhodnutí zahájit s Tureckem přístupová jednání, nicméně obtížné hledání kompromisních formulací v Lucembursku opět ukázalo, že tento krok je provázen značnou nejistotou. Turecko si přeje členem EU pouze pětatřicet procent obyvatel Unie, a to z podobných obav, které do poslední chvíle zastávalo Rakousko, totiž že Evropská unie nebude schopna pojmout tak "obrovskou, lidnatou a chudou muslimskou zemi".

Nervózní jsou ovšem i Turci. O členství usilují už čtyřicet let. Kandidátskou zemí se stali před šesti lety. Zahájení vstupních rozhovorů jim bylo přislíbeno loni v prosinci, pokud splní řadu podmínek. Ani po jejich splnění ovšem nemají vyhráno, protože v procesu přistoupení na ně čeká v každé kapitole řada překážek, a samotný vstup bude vyžadovat jednomyslný souhlas všech členských států. EU bude hledat záminky, jak se vyhnout tomu, oč usiluje, a Turci budou přemýšlet, zda jim členství, o které usilují, stojí za nekonečné ústupky a doprošování.

Slavnostní řeči o historickém dni pro Evropu a celé mezinárodní společenství na tom nic nezmění. Našim problémem je, že nevidíme do budoucnosti. Nevíme, zda Evropa natrvalo uvykne multikulturalismu, a zda evropskému liberalismu uvyknou turečtí muslimové. Při plném členství nejde pouze o byznys, který slibuje sedmdesátimilionový turecký trh. Dnes nevíme, zda bude Turecko trójským koněm EU v muslimském světě, anebo jestli naopak nebude Turecko trójským koněm muslimského světa v převážně křesťanské a liberální Evropě. Není jasné, zda se přijetím Turecka zvýší naše bezpečnost, anebo zda se naopak sníží. Podobně Turci nevědí, čeho se dočkají od nás. Všechno by bylo snazší s křišťálovou koulí. Žádná ale není.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.