EU a Rusko: Potřebujeme se

"S Ruskem musíme spolupracovat co nejtěsněji. Úroveň vzájemné závislosti je mimořádná - my jsme závislí na jejich energetických surovinách a oni v nás vidí své nejdůležitější spotřebitele."

Téma energetické bezpečnosti dále zdůraznil fakt, že v čele ruské delegace do Stockholmu přijel sám prezident Dmitrij Medveděv. Ten si to ještě nedávno nahlas rozmýšlel, zejména kvůli tomu, že Švédsko nechtělo dát souhlas s budováním Severoevropského plynovodu pod hladinou Baltského moře ve svém ekonomickém pásmu. Nakonec současná předsednická země Unie tento souhlas 5. listopadu poskytla a Medveděv se do čela ruské delegace postavil. To po podobném tureckém souhlasu s budováním jižní větve rusko-evropské plynovodné sítě v každém případě znamená významné oslabení pozic Ukrajiny a jejích tranzitních kapacit, zejména až budou oba plynovody do zhruba pěti let dostavěny. Zajímavé je, že dnešní summit probíhá přesně v době, kdy po dlouhých tahanicích, jejichž smutným protagonistou se stal český prezident Václav Klaus, Unie horečně spěje k naplnění konečně schválené Lisabonské smlouvy. Rusové dávají najevo, že je uzavření lisabonského procesu těší a že - zjednodušeně řečeno - budou mít v případě řešení vzájemných problémů "komu zatelefonovat". Byla to až doposud poněkud jalová výmluva, protože i v uplynulých letech měla Unie pro tento účel dostatek kompetentních politických představitelů, předsedou Evropské komise počínaje a šéfem unijního předsednictví konče. Rusové ovšem na absenci jakýchsi naprosto nesporných formálních politických autorit už dlouhá léta vytrvale poukazovali, což nejednou doprovázeli mírně škodolibým, na druhé straně však srozumitelným komentářem, že srovnáváme-li Unii se Spojenými státy, Čínou či samotným Ruskem, je EU hospodářským gigantem, ale politickým trpaslíkem. Uvidíme, zda po již brzkém zvolení evropského prezidenta a ministra zahraničí ono "trpasličí" období skončí či zda si Rusové vymyslí jinou diplomatickou jízlivost.

Přestože energetika je dvoustranným rusko-evropským tématem nejdůležitějším, švédský premiér Fredrik Reinfeldt už před Medveděvovým příletem zdůraznil, že na přetřes se dostanou i otázky lidských práv a svobody ruských médií, lze se obávat, že veškeré snahy tohoto typu se nejspíš omezily na proklamativní odstavec či dokonce větu. Není na tom nic divného - americký prezident Obama je na tom během návštěvy Číny asi ještě hůř.

Sympatické jistě je, že Dmitrij Medveděv ještě před zahájením summitu oznámil, že Rusko se připojí k plánu Evropské unie snížit emise do roku 2020 o až 25 % oproti stavu v roce 1990. Původně totiž jeho země podobně jako jiné státy světa na tak tvrdé podmínky přistupovat nechtěla a uváděla, že snížení se může pohybovat v rozmezí 10-15 %.

Prezident Medveděv se už po příjezdu do Stockholmu netajil tím, že mezi oběma stranami je plno třecích ploch. Na závěrečné tiskové konferenci však dodal, že je třeba sblížit postoje obou stran k situaci na Kavkazu - včetně karabašského konfliktu. Konstatujme rovnou, že kdyby se něco takového na rusko-evropské úrovni povedlo, snad už bychom, alespoň v tuto chvíli, ani o moc víc nechtěli.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .