Ekumenická porota filmového festivalu hodnotí snímky z dost jiného pohledu, prozrazuje publicista Jirsa

„Já se takovým filmům osobně dokonce spíš vyhýbám a nejsou předmětem mého zájmu. Nejsem expert na filmy o svatých nebo o katolické církvi, jak mnozí asi předpokládají,“ nastiňuje Jirsa.

Čtěte také

Znělky pro Vary vznikají vždy neobvykle rychle, přiznává mluvčí filmového festivalu Donátová

„Jde spíš o snímky, kde se autoři vědomě ptají na podstatné otázky, které se dotýkají lidského života. Takže nechtějí vydělat ,kýžený balík peněz‘ pro své producenty, ale většinu natáčejí z niterné potřeby popisovat zkušenosti z existence člověka na tomto světě.“

Ekumenická porota si podle filmového publicisty sice vybírá snímky v hlavní soutěži, dlouho o nich pak i diskutuje.

„A to i proto, že máme jasně daná kritéria posuzování. Film musí mít vysokou uměleckou hodnotu, ale také hodnoty, které předává, otázky, na které se ptá atd., které musí být v souladu s hodnotami evangelia. To je dostatečně široké na to, aby film, který například ukazuje hřích, zlo a jejich existenci ve světě, také nechával divákovi prostor na vlastní otázky. Takže to vůbec nemusí být snímek, který má na konci nějakou naději,“ popisuje.

Čtěte také

Když jsme Jirkovi tleskali vestoje, tekly mi slzy. Mám z filmu Vlny upřímnou radost, vypráví Kotek

„Z mých zkušeností tráví ekumenické poroty společnou diskusí mnohem víc času, dokonce řádově, než většina ostatních porot. Není neobvyklé, že nad nakonec vítězným snímkem strávíme tři čtyři hodiny diskusí,“ dodává.

Lukáš Jirsa také vede filmový cyklus Film a spiritualita. Jednou za měsíc promítá v pražské knihovně snímky, které se ho osobně dotknou, podnítí k vnitřní práci apod. To už si ale poslechněte v audiozáznamu pořadu Hovory Tatiany Čabákové.