Egyptské svědectví o „konci světa“

Při průzkumu thébského rozlehlého Harwova pohřebního komplexu narazili italští archeologové z Missione Archeologica Italiana a Luxor pod vedením Francesca Tiradrittiho na lidské ostatky překryté mohutnou vrstvou vápna. Odhalili také tři pece, v kterých se vápno vyrábělo pálením vápence a rovněž velké ohniště, na němž byla spalována lidská těla. Nalezená keramika umožnila datovat lidské ostatky do 3. století našeho letopočtu. Z té doby známe jen jednu událost, která si vyžádala tak drastická opatření, jako je masové pálení mrtvol a zasypávání hromadných hrobů vápnem. Je jí tzv. Cypriánův mor. Epidemie zachvátila antický svět mezi roky 250 až 271, a když nabrala na síle, šplhaly počty obětí děsivě vysoko. Podle historických pramenů umíralo v některých obdobích jen v Římě na mor asi 5000 lidí denně. Cypriánovu moru podlehli i dva římští císaři. V roce 251 na něj zemřel Hostilianus a v roce 270 Claudius II. Gothicus.

„Cypriánův mor vážně oslabil Římské impérium a urychlil jeho pád,“ píše Tiradritti ve studii Of kilns and corpses: Theban plague victims vydané v časopise Egyptian Archaelogy.
Jméno dostala epidemie po svatém Cypriánovi, biskupovi z Kartága, který popsal příznaky choroby v latinském spisu De mortalitate následovně: „Střeva lidem ochabla a síla jim unikala z těla. Oheň jim pronikal z morku kostí až do úst. Útrobami jim zmítalo neustálé zvracení. Oči se zalévaly krví. V některých případech lidem odpadla chodidla či jiné části končetin v důsledku těžkého zhnisání.“
Nelze se divit, že Cyprián viděl v epidemii předzvěst konce světa.
„Království boží, milovaní bratři, je na dosah ruky, radostné věčné spasení, nekonečné štěstí a návrat kdysi ztraceného ráje se blíží s tím, jak svět spěje ke svému konci,“ píše kartaginský biskup.

Zbytky pecí, v kterých se pálilo vápno pro desinfekci masových hrobů obětí epidemie|foto: Associazione Culturale per lo Studio dell’Egitto e del Sudan ONLUS

Pohřební komplex si původně nechal zbudovat faraónův majordomus Harwa v 7. století před naším letopočtem. Po Harwově smrti se v jednom z největších thébských komplexů pohřbívalo dál a svou hrobku si tu nechal postavit i Harwův nástupce Akhimenru. Po roce 250 se tu likvidovaly následky epidemie Cypriánova moru. Ve třech pecích se pálil vápenec na vápno, kterým se zasypávaly mrtvoly. Našly se i nádoby na vodu, které se používaly k hašení vápna. Ohně ve vápenných pecích a stejně tak hranice pro spalování mrtvol živili tehdejší hrobníci celkem bez skrupulí dřevem z rakví ze starších pohřbů. Z celého naleziště, které Tiradrittiho tým odkrýval od roku 1997 do roku 2012, je zřejmá obrovská krize, jíž tehdy Théby i celý Egypt procházely. Archeologové nenarazili na jediný náznak pohřebních rituálů.

Početné nálezy olejových lamp svědčí o tom, že likvidace mrtvol probíhala nepřetržitě ve dne i v noci|foto: Associazione Culturale per lo Studio dell’Egitto e del Sudan ONLUS

„Našli jsme jen zbytky spálených těl nebo těla zasypaní vápnem. Museli se jich zbavit co nejrychleji,“ píše Tiradritti ve studii. Nález četných olejových lamp svědčí o tom, že se oběti moru likvidovaly nepřetržitě ve dne i v noci.
Když v roce 271 epidemie konečně ustoupila, obyvatelé Théb se k pohřbívání v Harwově komplexu nevrátili. Neblahá pověst dlouho chránila místo dokonce i před vykradači hrobů. Ti se sem odvážili až v 19. století.

Nádoby na vodu byly používány při hašení vápna|foto: Associazione Culturale per lo Studio dell’Egitto e del Sudan ONLUS

Vědcům stále není jasné, jaká choroba epidemii vyvolala. Nemusel to být nutně mor. Mohlo jít o neštovice nebo spalničky. Jasněji by mohly udělat v této otázce genetické analýzy zaměřené na odhalení dědičné informace podezřelých virů či bakterií. Tiradrittiho týmu se ale zatím nepodařilo z ostatků žádnou dědičnou informaci izolovat. Italský archeolog se v tomto ohledu netají skepsí.

„V klimatu, jaké vládne v Egyptě, je dědičná informace totálně rozložená,“ říká.

Zdroj: Live Science, Wikipedia - Plague of Cyprian, Wikipedia - Svatý Cyprián