Džihádisté z Asie našli útočiště v syrském Idlíbu. Domů se vrátit nemůžou

16. září 2018

V syrské provincii Idlib, kde režim tamějšího prezidenta Bašára Asada a jeho spojenci Rusko a Írán chystají ofenzivu a už několik dní ji ostřelují, žije i množství zahraničních džihádistů z Číny, Čečenska a dalších zemí.

Je to jejich poslední útočiště? ptá se agentura AFP. Idlib je poslední větší území, které povstalci v Sýrii ovládají. Už od roku 2015 zde působí směsice protirežimních sil, světských rebelů, islamistů, syrských džihádistů s vazbami na al-Káidu a jejich zahraničních kolegů.

Jan Fingerland: Masakr v Sýrii, který se zatím nestal

Sýrie

Dva, možná tři miliony civilistů, částečně vyhnanců bez střechy nad hlavou. A mezi nimi deset tisíc ozbrojenců.

K nesyrským ozbrojencům patří Uzbekové, Čečenci a čínští Ujgurové, kteří před odchodem do Sýrie bojovali v jiných válkách. Ofenziva syrského režimu teď může těchto posledních několik tisíc zahraničních džihádistů připravit o poslední baštu v jejich nové vlasti.

Podle analytika Mezinárodní krizové skupiny Sama Hellera to jsou lidé, kteří se za žádných okolností nedokážou do Sýrie začlenit, nemají kam jít a možná jsou i odhodláni zemřít. Představují proto závažnou překážku jakéhokoli řešení.

Ujgurové nemají kam jít

Rusko, Írán a Turecko se minulý pátek sešly, aby se pokusily situaci v Idlibu stabilizovat, připomíná AFP. Ruský prezident Vladimir Putin však odmítl žádost Ankary o příměří.

Pozorovatelé připouštějí, že zásadní dohoda vázne na osudu džihádistů v provincii. Odešli ze svých zemí, bojovali v Afghánistánu a Pákistánu a k syrské kauze se přihlásili okolo roku 2013, kdy tamější občanská válka trvala už dva roky.

Rusko a Turecko mají v Sýrii odlišné zájmy, spory ale řeší za zavřenými dveřmi, říká Romancov

Bojovníci kurdských milic YPG v Sýrii

Boje v Sýrii, energetika nebo třeba cestování. To jsou hlavní témata, o kterých budou v Ankaře jednat ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a jeho turecký protějšek Mevlüt Cavusoglu. Jednání je důkazem stále pevnějších vztahů mezi oběma zeměmi a jejich ochotě postupovat společně pokud jde o Sýrii. 

Mnozí z nich vstoupili do řad Islámského státu, zatímco jiní zůstali u al-Káidy a její syrské odnože Haját Tahrír al-Šam, která je dnes v Idlibu hlavní silou. K jejím spojencům patří i jedna z menších skupin, Islámská strana Turkestánu, jejímiž členy jsou etničtí muslimští Ujgurové. V jejich rodné čínské provincii Sin-ťiang jim hrozí brutální zásah čínské armády.

Analytik Heller upozorňuje, že Ujgurové patří v Idlibu k nejnebezpečnějším a nejodhodlanějším bojovníkům. Ovládají jihozápad provincie a jejich počet se odhaduje až na několik tisíc. Očekává se, že coby nejdůležitější spojenec hnutí Haját Tahrír al-Šam se budou syrskému útoku urputně bránit, protože nemají kam jít, uvádí AFP. 

Návrat nežádoucí

K asijským bojovníkům zoceleným bitvami patří v Idlibu i Uzbekové. Než přišli do Sýrie jako spojenci tehdejší syrské odnože al-Káidy, načerpali zkušenosti v řadách Talibanu v Afghánistánu nebo al-Káidy v Pákistánu.

Vyskytují se zejména ve skupině Katiba al-Tawhíd wál-Džihád, které podle ruských a kyrgyzských bezpečnostních složek velí 28letý Sirožiddín Muchtarov, známý také jako Abú Salo al-Uzbeki.

Čtěte také‚Je možné nepřistoupit k vojenskému řešení,‘ prohlásil o syrském Idlibu ruský vyjednavač

Další bojují v Brigádě imáma Bucharího, která na internetu často propaguje dětské vojáky a byla letos zařazena na americký seznam teroristických skupin. Víc podrobnějších informací o těchto uskupeních neexistuje. Snad nejnechvalněji známými zahraničními bojovníky jsou ale Čečenci, kteří mají za sebou kruté války proti Rusům a dnes bojují po boku Hajátu Tahrír al-Šam.

Podle analytičky Joanny Paraszczukové vlastně nikdo netuší, k čemu v Idlibu dojde. Mnozí zahraniční džihádisté přijeli do Sýrie už v roce 2012, oženili se se Syřankami a založili rodinu, takže se dá čekat, že budou svůj nový domov bránit zuby nehty. To podle Paraszczukové znamená, že se budou muset spojit s koalicí Hajátu Tahrír al-Šam.

Moskva však bude chtít zajistit, aby se nevrátili do Čečenska, kde by mohli znovu bojovat proti jejím vojákům. Jejich likvidace tak bude pro Rusko speciální psychologická odměna, cituje analytičku agentura AFP.

Spustit audio