Dvojí odškodňovací metr Čechů a Němců

14. prosinec 2000

S blížícím se sudetoněmeckým sjezdem vzrůstá očividně také aktivita sudetoněmeckého krajanského sdružení: německý list Süddeutsche Zeitung opakoval v pondělí zprávu o tom, že mnichovští funkcionáři sudetských Němců žádají česko-německý fond budoucnosti o odškodnění zhruba 2000 vyhnaných sudetských Němců, a to částkou 4000 DM na osobu.

V tomto úmyslu je mezitím veřejně podpořil bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber a také znovuzvolená předsedkyně svazu vyhnanců v Německu Erika Steinbachová. V Berlíně na to reagovala vládní koalice nevrle, což vedlo k ostré výměně názorů mezi ministrem zahraničí Joschkou Fischerem a bavorským premiérem Stoibrem.

Komentátor listu Süddeutsche Zeitung se rovněž rozhořčil a a napsal, že české straně nezbude, než odsoudit iniciativu, která staví české oběti nacismu a sudetoněmecké oběti vyhnání na jednu rovinu. Proto, tvrdí Süddeutsche Zeitung, odmítne sudetoněmecký požadavek rovněž česko-německý fond budoucnosti.

Dodejme, že tak zcela jisté to není: prvním krokem, který česko-německý fond budoucnosti, jak známo, před třemi lety učinil, bylo uskutečnění sociálního projektu, v jehož rámci byly, jsou a ještě asi osm let budou odškodňovány oběti nacismu. A to, jak zní tehdejší dohoda, bez ohledu na jejich národnost.

Jediným kritériem je, že sociální výpomoc dostanou jen lidé, kterým se doposud žádné odškodnění z nějakých jiných zdrojů nevyplatilo. Vzhledem k velmi omezenému počtu osob, o kterých je v eventuální žádosti sudetoněmeckého sdružení řeč, by se tedy mohlo například jednat o lidi poškozené za nacismu a po válce odsunuté do východního Německa, kde žádné odškodnění nikdy nedostali.

V dosavadních kusých informacích o chystané žádosti byla ovšem řeč také o pracovním nasazení těchto osob v poválečné ČSR ještě v ranných 50. letech. Tady by v úvahu mohli přicházet čeští Němci, kteří očividně nebyli zařazeni do odsunu, - protože ten probíhal v letech 1946-47 - ale přesto s nimi bylo nakládáno v poválečném Československu jako s bezprávnými otroky, a to ještě sedm až osm let po válce.

Jak vidno, možností, na koho se žádost sudetoněmeckého krajanského sdružení může konkrétně vztahovat, je podstatně víc než ta jedna jediná, která napadla komentátora listu Süddeutsche Zeitung, německého ministra zahraničí, anebo jeho kolegy v Černínském paláci.

Pod povrchem politického konjunkturalismu všech zúčastněných se v pojmu odsun nebo vyhnání skrývají na tři miliony individuálních lidských osudů. Každý byl jiný. To jen poválečné dekrety je pročesaly všechny dohromady jedním velkým hřebenem.

Obdobným hřebenem se nyní přičesávají do jednolitého proudu obětí totálně nasazení, ať pocházeli z tehdy nepřátelského Ruska a Polska, anebo z protektorátních Čech a Moravy. Ukrajinský dělník, nahnaný do pracovního lágru u Goeringovy zbrojovky, je na tom nyní co do dojednaného odškodnění navlas stejně jako českobudějovický výpravčí, za války nakomandovaný na nádraží v rakouském Linci, odkud jezdil na každý víkend domů s říšským pasem v kapse.

Nepřekvapuje, že tisk jásá nad triumfem české diplomacie: spíš to ovšem byl husarský kousek.

S protireakcemi je v takovém případě nutno počítat. Sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku už poukázalo na to, že odsunutí, kteří jsou dnes rakouskými daňovými poplatníky, zaplatí za odškodnění českých obětí nacismu dvakrát.

V jednom z poválečných dekretů, podepsaných prezidentem Benešem a později schválených československým parlamentem, stojí totiž výslovně, že "majetek Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů" se zabavuje proto, aby se jím přednostně uspokojily nároky obětí nacismu.

Jak známo, trvá česká reprezentace dodnes na tom, že Benešovy dekrety jsou sice "vyhaslé", avšak jsou součástí českého právního řádu. Že české politiky v tomto ohledu nevzala Vídeň za slovo, je nejspíš způsobeno tím, že se česká diplomacie veze na vlně, řízené americkými advokáty a rakouská má s Haiderem svých starostí dost.

Radost z úspěchu by ovšem neměla zaslepovat. Dřív nebo později se i Praha bude muset vyrovnat s vlastními kostlivci ve skříni.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.