Dva tisíce osm

Momentálně nic nenasvědčuje tomu, že by mělo cosi propuknout v týdnech a měsících, jež jsou bezprostředně před námi. A asi se hodí říct, že to je spíše dobře. Ty osudové osmičky v naší moderní historii vesměs vystavily společnost zkouškám, ve kterých někdo obstál, jiný selhal. Na dvě z těch osmiček připadla vojenská invaze a následná okupace. V reakci na ni pak hodně lidí emigrovalo, někteří se vzepřeli a naprostá většina s okupanty kolaborovala. I proto se dodatečně společnost obtížně vyrovnávala s minulostí. Hrdiny odboje a disidenty nemívají jejich současníci příliš v oblibě. Jsou totiž jejich špatným svědomím, nepohodlným důkazem, že nebylo nezbytné se hrbit.

Pokaždé, když se mění režim, mění se i lidské osudy, životy obyčejných lidí. A ty se mohou jednotlivě změnit k horšímu, i když většina změnu slaví. Je zkrátka hodně důvodů si říct, že když se naše životy nepotkají s historií, není toho třeba litovat. Říká se sice, že změna je život, ale jiná moudrost konstatuje, že každá změna je k horšímu. Osmičkou v minulosti končily i letopočty, kdy se nic osudového nepřihodilo. Žádná krize nedala vyniknout našemu hrdinství, ale také na nás neprasklo, jací jsme zbabělci. Pokud si za rok takto na Silvestra připijeme na to, že nebyl důvod k hrdinství, můžeme ty osmičky zas na deset let pustit z hlavy!