Dva nesvatí Antonínové. Boj o moc v gubernii jako karikatura boje o moc v metropoli

Funkce předsedy KSČ byla po smrti Klementa Gottwalda zrušena a namísto ní byla pro řízení strany vytvořena funkce prvního tajemníka, ten si ovšem musel své mocenské postavení teprve vybojovat.

Klement Gottwald|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Zápotocký patřil mezi „staré zasloužilé soudruhy“ a působil ještě před založením KSČ v sociální demokracii (kterou jeho otec Ladislav spoluzakládal). Ve 20. letech pak krátkou dobu stranu dokonce vedl. Po válce vedl sjednocené odbory a roku 1948 se stal předsedou vlády.

Naproti tomu Novotný byl na konci 30. let teprve krajským tajemníkem strany (v Hodoníně) a jeho hvězda začala stoupat až po válce, kdy se stal krajským tajemníkem v Praze a v roce 1951 členem všemocného politbyra.

Po Stalinově smrti - zemřel jen několik dní před Gottwaldem - zavládlo jisté mocenské vakuum i v Moskvě. Teze o kolektivním vedení měly maskovat úporný vnitrostranický boj o moc, ze kterého nakonec vyšel vítězně Nikita Sergejevič Chruščov.

Jasně viditelný vůdce

Jak už to bývá, boj o moc v gubernii je spíše karikaturou boje o moc v metropoli. A tak ačkoliv se Zápotocký cítil přirozeným vůdcem strany a snažil se tak zpočátku i vystupovat, Novotný se po všech stránkách projevil jako zkušený aparátčík znalý zákulisních manévrů, a tak byl boj rozhodnut v jeho prospěch ještě před Zápotockého smrtí.

Doba byla přitom více než bouřlivá – v červnu 1953 dochází ke stávkám a plzeňskému povstání (po měnové reformě) v Československu a krátce na to také k povstání v NDR, potlačeném sovětskými jednotkami.

Prezident Indonésie Sukarno a československý prezident Antonín Novotný v roce 1963|foto: autor neznámý 2, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Netherlands

V roce 1956 probíhají bouře naopak v Polsku a v Maďarsku dojde dokonce k prakticky celonárodnímu protikomunistickému povstání rovněž potlačenému sovětskými jednotkami. I z důvodů těchto otřesů bylo v sovětském bloku zapotřebí, aby v každé zemi fungoval jasně viditelný a nezpochybnitelný partajní vůdce.

Po Zápotockého smrti v roce 1957 byl Novotný - na sovětský nátlak - zvolen prezidentem republiky a nejvyšší stranické i státní funkce tak byly – jako za Gottwalda – opět soustředěny v rukou jediného člověka. Generační obměna ve stranickém vedení tak dospěla do nejvyšších mocenských pater.

V pořadu hovoří historik Jiří Bílý, zazní úryvky z odborné literatury a dobových dokumentů i ukázky ze Zápotockého a Novotného projevů – z archivu Českého rozhlasu a monitoringu rozhlasové stanice Svobodná Evropa.