Dovolená s nabitou kulovnicí

Mezi ně patří i Špicberky, neboli Svalbard, jak ostrovy pojmenovali Vikingové. Nejsevernější část Norska je ze 60 % pokrytá ledovci a sněhovými pláněmi, přesto by byla chyba představovat si souostroví jako mrazivou pustinu. Naopak, Špicberky jsou vyhledávané i kvůli své rozmanité přírodě. Kromě ledních medvědů a sobů jsou domovem mnoha druhů ptáků a na své si tam přijdou také pozorovatelé flóry, i když téměř výhradně v létě.

Právě toto období je podle polárníka Václava Sůry ideální pro pěší túry. Na polární výpravy už je příliš teplo, podnebí na Špicberkách totiž výrazně ovlivňuje Golfský proud. „Údolí jsou v létě zaplavená vodou a rozbahněná. Jsou tam bažiny a často se musí brodit ledovcové řeky, takže je to také velké otužování,“ směje se Václav Sůra.

Arktický luxus

Špicberské souostroví je přibližně stejně velké jako Česká republika. Hustota osídlení je ale z pochopitelných důvodů nesrovnatelně nižší – na celém území žije v několika osadách necelých 3000 obyvatel.

Největší z nich, Longyearbyen, je zároveň hlavním městem, slouží tedy jako administrativní centrum a sídlo guvernéra. Kromě toho nabízí veškerý komfort v podobě mnoha hotelů, obchodů, restaurací, nemocnice a dokonce i plaveckého bazénu.

Lední medvěd v přesile

Přestože některé oblasti už ovládli lidé, co do počtu nad nimi stále mají převahu lední medvědi, kterých je na Špicberkách přibližně 4000. Přímo v osadách se většinou nevyskytují, navíc tam fungují zvláštní hlídky, které případným střetům člověka se zvířetem mají zabránit. Za hranicemi měst ale začíná teritorium ledních medvědů, kde je nutné se bránit. Z toho plyne povinnost nosit s sebou střelnou zbraň, nejčastěji kulovnici. Na Špicberkách z ní umí střílet každé malé dítě – doslova. „V místní škole jsem si všiml, že děti měly v šatně malé botičky, malé kožíšky, rukavičky a u toho pověšené kulovnice. Děti ze vzdálenějších osad si je s sebou nosí, jakmile je unesou,“ vypráví Václav Sůra zážitek, který ho při první návštěvě Svalbardu šokoval.

Bez kulovnice ani ránu

V Longyearbyenu „vyfasuje“ zbraň každý, kdo chce opustit bezpečné území města. V případě skupin turistů, kteří podnikají kratší výlety na sněžných skútrech, mívá kulovnici jejich průvodce. Odvážlivci, kteří se chtějí vydat na delší výpravu, pak musí projít zvláštním školením, kde se mimo jiné dozvědí, jak se zbraní zacházet. To se týká zvlášť polárních expedic, které mají povinnost nahlásit svou trasu a projít fyzickou kontrolou saní a ostatního vybavení. Během instruktáže se dozvědí, co dělat, kdyby došlo na nejhorší a „král Arktidy“ zaútočil. „Medvěd si vždycky teprve pár metrů před vámi stoupne na zadní, zařve a vede útok tlapou na hlavu. Do té doby musíte vydržet a teprve když odkryje hrudník, tak máte šanci střílet,“ popisuje Václav Sůra. Jak ale dodává, sám se do takové situace zatím nedostal a stejně jako naprostá většina polárníků doufá, že kulovnici nikdy nebude muset použít. I se zbraní v ruce je údajně šance na přežití pouze padesátiprocentní.

I přes veškerá bezpečnostní opatření jsou však lední medvědi na Špicberkách přísně chráněni a pokud člověk neprokáže, že udělal všechno pro to, aby se střelbě vyhnul, hrozí mu vysoká pokuta.