Dopravu v buňkách zajišťují „chytré dálnice“. Jsou důležité i pro zdraví mozku
Španělským vědcům se podařilo zjistit, jak se v lidských buňkách tvoří takzvané mikrotubuly. Po jejich povrchu se dopravují látky na delší vzdálenosti, a to je důležité zvláště pro činnost mozku.
Čtěte také
„Při pohledu mikroskopem jsou to zřetelné objekty,“ říká strukturní biolog Václav Veverka. Buněčné dálnice jsou ve skutečnosti bílkovinná vlákna, která vedou většinou z jádra buňky na její povrch.
To, co vědci pozorovali, může přispět k pochopení vzniku nádorů nebo nemocí nervové soustavy. Článek o tom vyšel v časopise Science.
Na záběrech je zřejmé, že mikrotubuly velmi dynamicky rostou nebo se zkracují. Jde o 13 tenkých vláken o délce 1-10 mikrometrů a o průměru 25 nanometrů.
Živé velkoměsto
Chod buňky se obvykle porovnává k živému velkoměstu. Nachází se v něm mnoho budov, v případě buněk jde o tzv. organely, které plní řadu rolí. Potřebují si proto posílat mezi sebou různé molekuly a molekulární komplexy.
Čtěte také
„Na rozdíl od našich silnic, které jednou postavíme, a pak většinou drží, se tyto trasy pořád mění,“ upozorňuje Jan Pačes. „Jsou to vlastně trubky a šroubovice, jejichž struktura se obměňuje,“ dodává Václav Veverka.
Vědci se o nich více dozvěděli díky kryoelektronové mikroskopii. To je poměrně nová metoda, za níž byla v roce 2017 udělena Nobelova cena za chemii.
Podařilo se jim detailně zachytit počátky formování mikrotubulů, představu o něm si udělali díky velkému počtu snímků. „Viděli to třeba 1,5milionkrát,“ objasňuje Jan Pačes preciznost studie.
Čtěte také
Zvláště při dělení buněk, kdy jsou mikrotubuly zřetelnější, tyto buněčné dráhy svým vzhledem připomínají siločáry magnetu, které známe z fyziky.
Ovlivnit tvorbu mikrotubulů vědci zatím neumějí. Vědí ale, že tyto struktury dokáže rozbít například vývar z ocúnu.
Jak se v lidských buňkách tvoří obdoba dálnice? Proč jsou v evoluci důležité skákající geny? Co víme o nové skupině RNA virů z horkých pramenů? Debatují molekulární biolog Jan Pačes a strukturní biolog Václav Veverka, spoluúčinkuje herečka Lenka Kočišová.
Související
-
Nejmenší částice vzduchu mírně brzdí klimatickou změnu. Ve městech ale ničí zdraví
Nejmenší částice vzduchu o velikosti do 100 až 200 nanometrů vydrží dlouho v atmosféře v podobě aerosolů. Můžou tak přispět k částečnému zmírnění klimatické změny.
-
Mozek brankářů zpracovává zrakové a sluchové podněty rychleji, než je běžné
Vědci z Dublin City University doložili, že fotbaloví brankáři vnímají a zpracovávají smyslové podněty jinak než ostatní populace, i než jejich spoluhráči z pole.
-
Myš slyší podobně jako člověk. Vědci to zkusí využít proti stárnutí sluchu
Myši potřebují k přežití dobrý sluch. Nový výzkum dokládá, že když jsou tato zvířata vystavena různým zvukům najednou, mají dobře propojenou pravou a levou hemisféru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
