Dohoda o migraci je uspěchaná, bylo možné hledat jiné cesty, míní Kovařík. Posouvá nás dopředu, nechceme, aby se Evropa rozpadla, nesouhlasí Peksa

Podle Kovaříka si vyjednavači měli vzít ještě čas a dojednat reformu tak, aby byla přijatelná pro všechny členské země.

Čtěte také

Už žádné povinné kvóty a pro Česko výjimka z plateb za odmítnuté migranty, hájí Rakušan dohodu o migraci

„Protože pokud se podíváme, jak dopadlo hlasování mezi zeměmi minulý týden v Lucemburku, dohodu bylo schopno podpořit pouze 21 z 27 států. A to nereflektuje, že přijaté řešení nabízí dostatečné možnosti pro všechny členské země,“ naznačuje.

Podle Peksy najít konsenzus mezi politiky reprezentujícími půl miliardu Evropanů není úplně jednoduché. Kompromis s politickými silami, které vládnou momentálně v Polsku a v Maďarsku, označuje za nemožný.

„Oni bez ohledu na to, co uděláte, co si vymyslíte, to vždycky hodí pod stůl. Takže pokud chceme nějaké dohody dosáhnout, musíme se dohodnout bez nich s tím, že v daném případě se prostě hlasuje. Myslím, že vyjednaný kompromis je dobrý a posouvá nás dopředu, takže nevidím důvod to nějak dál prodlužovat,“ konstatuje předseda Evropské pirátské strany.

Kovařík je přesvědčen, že bylo možné hledat i jiné cesty, jak balíček migračních pravidel dojednat. Pro Polsko a Maďarsko podle něj v celém rozhodování hrál roli finální kompromis v oblasti tzv. povinné solidarity.

Čtěte také

Migrační reforma neřeší příčinu, ale pouze důsledek. Jednotný přístup Unie však oceňuji, říká europoslanec Zdechovský

„Tam ještě bylo možné hledat další cesty, neuchylovat se k řešením, která dneska vidíme, to znamená nějaké povinné roční relokace na úrovni EU a podobně,“ naznačuje europoslanec za ANO. Připomíná, že reformu nepodpořily ani další země. Bulharsko, Litva nebo Malta se zdržely hlasování.

Peksa chápe, že některé země mají k částem dohody výhrady. Tím, že se zdržely hlasování, podle něj ukázaly, že jsou konstruktivní, a kompromis jako celek podpořily tak, že mu nebránily.

„Byť chápu, že ty výhrady mají, jsem rád, že k tomu přistoupily alespoň tímto způsobem. Celá debata je velmi složitá, vedeme ji už skoro osm let a to, že se nám podařilo dojít aspoň k nějakému výsledku, vnímám jako úspěch v radě členských států. Ještě uvidíme, jak to bude vypadat v europarlamentu,“ nastiňuje.

Překročil mandát

Podle Kovaříka ministr vnitra Vít Rakušan nerespektoval, nebo dokonce překročil mandát, který měl od vlády k jednání, v bodu, který se týká ročních povinně stanovených čísel na přerozdělení migrantů napříč Evropskou unií.

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Dusno kvůli migraci bude narůstat

„Tento konkrétní bod byl jeden z těch posledních, které se do dojednaného textu doplňovaly zejména na žádost Itálie, Řecka, případně dalších zemí z jižní hranice EU. Nic podobného se ani v rámcových pozicích pro českou vládu nebo v mandátech dříve nediskutovalo. Taková povinnost na roční bázi nikdy dosud neexistovala, nebyla ani v návrhu Evropské komise. V době migrační krize od roku 2015 nebo 2016 si Komise jednorázově nastavila povinnost relokace uprchlíků. Nyní si odsouhlasily členské státy, že každý rok se bude přerozdělovat minimálně 30 tisíc migrantů napříč EU,“ popisuje.

„Pokud nedojde k přerozdělení, bude povinnost přispívat do společného migračního fondu minimálně 600 milionů eur,“ doplňuje europoslanec za ANO.

Peksa upozorňuje, že řešení dohody dává možnost finančního příspěvku právě proto, aby se vyhnulo kvótám pro přerozdělování.

„To znamená, že kdo nedokáže žádným způsobem akceptovat, přijmout lidi přicházející z oblastí válečných konfliktů a z různých diktatur, tak prostě místo toho může zaplatit. Toto je to politické řešení,“ vysvětluje.

Nechceme, aby se Evropa rozpadla

Částka, kterou stát zaplatí, pokud se odmítne podílet na relokaci uprchlíků, je v dohodě stanovená na 20 tisíc eur na osobu (zhruba půl milionu korun). Podle Peksy je finanční částka z pohledu celého zabezpečení vnějších hranic Unie relativně malá.

„Je naprosto minimální s ohledem na to, že potřebujeme zajistit fungování vnější evropské hranice. Nemůžeme si dovolit, aby se nám Evropa rozpadla, protože přestane fungovat vnější hranice a uvnitř Evropy se budou vztyčovat nové hranice. Nechceme tady mít kolony řidičů čekajících na hranicích, protože se někdo bojí uprchlíků. A jestli je částka několik milionů, je to o řády jinde v porovnání s tím, jak velké hospodářské škody bychom měli, kdyby vnější hranice nefungovala,“ argumentuje Peksa.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Dohoda o společné azylové politice je mince o dvou stranách

Kovařík připomíná, že členské státy již dnes jak ze svých vlastních rozpočtů, tak ze společného rozpočtu Evropské unie vynakládají poměrně značné prostředky na zabezpečení celé vnější hranice.

„Ale tady se bavíme o tom, že 20 tisíc eur za nepřerozděleného běžence bude stát muset vynakládat každý rok. Pokud bude mít ČR stanoveno na základě rozhodnutí Evropské komise, že bychom měli přijmout například tisíc běženců, a my se rozhodneme je nepřijmout, bavíme se o investici na úrovni půl miliardy korun ročně,“ naznačuje europoslanec za ANO.

Zkušenost středoevropského regionu s obrovskou vlnou běženců z válkou zasažené Ukrajiny podle něj ukázala, že Česko i další země jsou schopné se i v rámci existujících právních institutů s takovou vlnou vypořádat, aniž by musely aktivně vymáhat centrálně ze shora solidaritu mezi jednotlivými státy.

Europoslanci diskutovali také o dočasné výjimce, kterou obdržely Česko a Polsko kvůli přijetí statisíců migrantů z Ukrajiny. Poslechněte si celou debatu ze záznamu. Moderuje Lukáš Matoška.