Dodnes si myslím, že Karel Gott byl mimozemšťan, uvažuje hudebník Karel Vágner

16. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Karel Vágner

Když Karel Vágner vzpomíná na Karla Gotta, říká: „Byl to pro mne úžasný člověk. Já si dodnes myslím, že to byl mimozemšťan, protože zůstal čistý a krásný. Nad nikoho se nepovyšoval, s tím, co uměl, to bylo neuvěřitelné. On tvrdil, že šel hlavně po tom, aby nás lidi měli rádi. Abychom měli písničky, které se jim budou líbit. A to samé jsem dělal i já.“

Karel Vágner je neodmyslitelně spojený se jménem zpěvačky Hany Zagorové, které postavil kapelu, ve které i sám hrál na basu. Pokud má vzpomínat na dobu normalizace, třeba na nechvalně známý projev Miloše Jakeše na Červeném Hrádku, tvrdí, že o starých časech se dnes neříká úplná pravda.

„Hanka nebyla zdravá, musela chodit na transfuze. A vždy, když bylo potřeba něco řešit, tak říkala, ať to řeší Kája. Tak to Kája řešil,“ popisuje v pořadu Hovory vzájemnou spolupráci se Zagorovou. 

Komunisti Vágnerovi ale obecně dávali pokoj, tvrdí dnes. „Mne nikdo nikdy neoslovil, abych někde něco hlásil, nikdo nechtěl, abych šel do partaje. Až jednou mi to vysvětlil jeden úplně opilý vysoký kulturní funkcionář – řekl, že to o mně vědí. Že jsem řekl, že kdybych k nim měl vstoupit, tak by se táta obrátil v hrobě. To jsem opravdu jednou na debatě po koncertě v Náchodě řekl. A byl tam někdo, kdo to patrně nahlásil. Dodneška nevím, kdo to byl,“ přemýšlí.

Jsem věřící, nezapírám

Vágner byl jako dorostenec ve skoku o tyči druhý v republice. Pak měl úraz, kdy strčil ruku do rámové pily, a sportovní kariéra byla pryč.

Čtěte také

„Nezapírám – jsem věřící člověk. Mám pocit, že to byl takový zásah shůry. Protože v asi 32 letech bych už byl vysloužilým atletem, ale mě tehdy teprve začali na ulici poznávat.“ 

„Škrtlo mě to, když jsem se učil v Mladé Boleslavi nástrojářem. Tehdy tam ale taky přijel Gustav Brom, u kterého hrál na basu Milan Pilar, který mě absolutně okouzlil. Takže jsem pak okamžitě jel domů, oprášil jsem tátovu basu od holubinců z půdy a začal chodit k úžasnému starému vojenskému kapelníkovi. Naučil mě všechno, co jsem se ale pak rok musel na konzervatoři odnaučovat,“ prozrazuje jednu z prvních náhod, která se mu v životě stala.

Jeho život až dosud ovlivnily i další náhody a štěstí, protože se vyhnul pádu letadla a jako jeden z mála lidí z jeho tehdejší kapely přežil i nehodu autobusu. Rád vzpomíná na svého otce a prozradí i to, jestli je sám dobrodruhem, nebo jak je pyšný na svých šest dětí. V audiozáznamu pořadu Hovory Vlastimila Ježka.

autoři: Vlastimil Ježek , lup
Spustit audio

Související