Do nitra egyptských mumií
Jak vypadá mumie uvnitř a co nám o sobě může prozradit? Tato otázka láká současníky, stejně jako lákala naše předky.
Někteří mumie rozbalovali, aby zjistili, co skrývají pod obinadly, jiní šli ještě hloub a snažili se mumiím dostat „pod kůži“. Dnešní věci dokáží mumie prozkoumat daleko podrobněji a současně šetrněji, aniž by porušili jejich tělesnou i ochrannou schránku.
Fascinace egyptskými mumiemi je u nás známá už od dob, kdy z Egypta přijížděli první cestovatelé. Například na Karlštejně si můžete prohlédnout mumifikovanou hlavu krokodýla, který byl vydáván za draka, jehož zabil sv. Jiří. Karel IV. zkrátka miloval relikvie. Egyptská mumie člověka nechyběla ani ve sbírkách Rudolfa II. a dokonce se po třicetileté válce dostala společně s dalšími exponáty do Švédska. Kde však hledat počátky výzkumu?
Mumie měly v minulosti ke své smůle význam i z „lékařského“ hlediska. Tzv. „mumio“, neboli prášek z rozemleté mumie, byl považován za téměř zázračný lék. Není se proto co divit, že nejstarší dochovaná mumie v českých sbírkách má přízvisko „beznohý“. Na konci 18. století ji totiž vlastnil lékárník Václav Barka, který mumiový prášek vyráběl a prodával.
První vědecký výzkum mumií
Za skutečně první odborný výzkum v českých zemích můžeme považovat až vyšetření, které v roce 1851 provedl Jan Nepomuk Čermák, asistent Jana Evangelisty Purkyně. Čermák si vypůjčil dvě staroegyptské mumie v Národním muzeu a převezl je do Fyziologického ústavu na pražské universitě. O nějaké neinvazivnosti výzkumu nemohla být samozřejmě řeč.
Čermák mumie rozmotal, otevřel hrudní dutinu a hledal zbytky tkání. Podařilo se mu dokonce objevit část aorty a odebral vzorky k histologickému vyšetření. Jak podotýká lékař, antropolog a archeolog z Ústavu dějin lékařství 1. LF UK, prof. Eugen Strouhal: „histologie tehdy byla samozřejmě mnohem jednodušší, primitivnější, než dnešní histologie, přesto se mu podařilo například nabarvením těch preparátů zjistit výskyt arteriosklerózy“. Výsledky svých výzkumů Jan Nepomuk Čermák publikoval v češtině i němčině a je mu uznáno světové prvenství ve zkoumání mumií histologickou metodou.
Novodobé výzkumy
Ve 20. století s rozvojem nových, neinvazivních snímacích metod se vědcům naskytly nebývalé možnosti, jak mumie prozkoumat, aniž by tyto vzácné exponáty došly k úhoně. V první polovině 70. let se podrobného zkoumání dočkalo na 168 „mumifikovaných předmětů“ pocházejících z Egypta a uložených ve veřejných sbírkách v bývalém Československu. Vedoucím tohoto výzkumu byl už zmiňovaný prof. Eugen Strouhal, který jej provedl společně s radiologem prof. Lubošem Vyhnánkem. Za pomoci rentgenu a dalších dostupných metod se vědci snažili prozkoumat jak postup mumifikace, tak i tělesnou stavbu ať už mumifikovaného člověka (pohlaví, věk, výšku, zdravotní stav v době smrti) nebo zvířat. Zajímavostí je, že na rozdíl od lidí se u zvířat pod obinadly neskrývalo vždy to, co mělo. Za posvátného ptáka vydávali podvodníci ve starém Egyptě například zabalenou větev stromu.
Pomocí nově využité metody počítačové tomografie (CT) probíhá výzkum mumií také v současné době, téměř po 40 letech od předchozího. Vede ho PhDr. Pavel Onderka z Náprstkova muzea, které spadá pod Národní muzeum. Spolupracuje s odborníky z diagnostického centra Mediscan a CT dokáže mumie zobrazit do ještě větších detailů. Ukázaly se tak například některé další nemoci, kterými staří Egypťané trpěli. Podrobnosti o výzkumech se můžete dozvědět na právě probíhající výstavě v Náprstkově muzeu na Betlémském náměstí v Praze s názvem Egyptské mumie (4.5.2011–30.9.2011).
O historii výzkumu staroegyptských mumií jsem hovořili také v pořadu Třetí dimenze Českého rozhlasu Leonardo.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
