Do Německa převedl stovky lidí, ale zradili ho kamarádi
František Wiendl strávil komunistickývh lágrech přes deset let. Odsoudili ho za velezradu, pomáhal totiž jiným přes hranice do svobodného světa. Jeho osudy zpracoval v cyklu Příběhy 20. století Mikuláš Kroupa.
František Wiendl v roce 1949 převáděl přes střežené česko-německé hranice zoufalé lidi, které stíhala StB. Vojáky, rodiny s dětmi, sokoly, skauty. Dokázal je zachránit, ale za svoji laskavost a vlastenectví zaplatil desetiletým žalářem. Zradili ho kamarádi.
Hrdinou Františka Wiendla byl jeho otec, tesař a legionář z 1. světové války. Dodnes si pamatuje jeho až hororové příběhy z Ruska během bolševické revoluce v roce 1917. „Táta vyprávěl, jak třeba majitele podniku chytili bolševici, rozřízli mu břicho, nacpali do něj slámu a zapálili. Varoval mě před komunisty,“ popisuje Wiendl, který vzhlížel k tátovi i v době 2. světové války.
Odbojová skupina Lidice
Kolem jejich rodiny se vytvořila odbojová organizace. V době heydrichiády jeho otec čekal, kdy si pro něj přijde gestapo. „Jednomu zatčenému se podařilo poslat z vězení moták, že nemusí mít strach, že o něm během výslechů nepadlo jediné slovo, a tak táta přežil celou válku,“ vzpomíná pan Wiendl, který se přidal k rodinnému odboji. Založili skupinu Lidice. S přáteli sbírali peníze pro vdovy po zavražděných odbojářích a shromažďovali zbraně, protože se připravovali na povstání.
Skupina Lidice se pak sloučila s dalšími z okolí Klatov a odbojáři navázali rádiové spojení s Londýnem. Organizovali tajné letecké shozy zbraní: „Na smluvené louce u lesa plály ohně a čekalo se na balíky se zbraněmi. Celou noc. Doteďka nevím, proč letadla nedorazila,“ směje se tehdejším válečným neúspěchům pan Wiendl.
Na začátku roku 1945 je navštívil nacistický kolaborant a sdělil, že jeho otce v nejbližších dnech zatkne gestapo. „Myslím si, že si chtěl udělat alibi na konci války. Ale tátu zachránil. Ten utekl a do konce války se skrýval u známých,“ popisuje Wiendl. On sám během květnového povstání v roce 1945 velel asi 30 starším klatovským občanům, kteří měli v květnových dnech přepadnout stadion s německou posádkou.
Na stadionu na okraji Klatov se přihodilo něco nevídaného. Tehdy dvacetiletý Wiendl promluvil s německým velitelem. Vojáci pak složili zbraně, nastoupili do útvaru a v doprovodu starších obyvatel Klatov odpochodovali do kasáren. „Víte, tihle už měli války dost. Stačilo jim říct, že jim zaručíme bezpečí, že Američanům vysvětlíme, že už bojovat nechtějí, a bylo po válce,“ usmívá se Wiendl. V centru Klatov a v dalších nedalekých městech přitom při přestřelkách s německými vojáky zahynuly desítky povstalců.
Otec se zamotal v křoví a chytila ho milice
Wiendl po válce studoval vojenskou školu. Výcvik mu skončil předčasně, protože ho zatkla StB. To se stalo nedlouho po únoru 1948. S otcem a přáteli, lékařem Krbcem, Prantlem a Štorkem, nakoupili kbelíky bílé barvy a na prkenné ohrady psali protikomunistická hesla.
„Jednou šli na noční akci – můj táta, Prantl a Krbec. Táta s Prantlem někde psali, když je zpozorovala hlídka milicionářů. Prantl byl mladší, takže jim utekl. Táta utíkal na druhou stranu a zamotal se do křoví,“ vypráví František. Z křoví ho vytáhli ozbrojení komunisté a vedli mezi sebou na stanici. Prantl však na nic nečekal, vytáhl pistoli a začal střílet.
„Samozřejmě nemířil na ně. Byla tma a měli tátu. Jenomže nějaká kulka nešťastnou náhodou zasáhla do nohy z odrazu jednoho z té hlídky,“ vypráví Wiendl, jehož otec se nabídl, že plačícího milicionáře vezme na záda a odnese do nemocnice. Druhý příslušník to však odmítl, že se o kolegu postará sám. Otec Františka Wiendla toho využil a utekl.
Druhý den si StB přišla nejen pro jeho otce a maminku, ale za pár dní zatkli preventivně i jeho. „Ale pustili nás. Neměli důkazy. Já byl tu noc na výcviku v Medlánkách, maminku pustili po několika měsících, otce až po 7 měsících.“ U soudu svědčili lidé, které Wiendlova maminka obešla a přemluvila je, aby potvrdili, že její syn byl celou noc u nich.
Cestu přes hranice našel na mapě
V době, kdy jeho rodiče seděli ve vyšetřovně, zabušil na dveře u Wiendlů jistý pan Schneider. Tvrdil, že ho stíhá komunistická policie a nutně potřebuje přes hranice. Prý ho posílá Pospíšil. František Schneidera neznal, ale u Pospíšila měli auto v opravě. Jeho otec o něm mluvil jako o vlastenci. „No tak jsem ho měl na krku. Sedl jsem k mapě a našel si cestu. To byl můj první přechod. Dovedl jsem ho až k prvnímu stavení v Německu, kde se svítilo. Ti lidé v chalupě jen kroutili hlavou, jak to, že tam nezůstanu a vracím se,“ říká František, který si neuměl představit, že by opustil rodiče.
Teta, která se o mladičkého Františka starala v době, kdy jeho rodiče věznili, zjistila, že nebyl celou noc doma. Prozradila to synovi Václavovi a ten dohodil další uprchlíky. Postupně se František Wiendl napojil přes další uprchlíky na ilegální odbojové skupiny a ty mu začaly posílat vojáky, sokoly, skauty a politiky, kteří prchali před novým režimem. Za tuto nebezpečnou službu Wiendl nebral tak jako jiní peníze. Jen jednou mu na hranicích při podání ruky vtiskla do dlaně malý zlatý penízek maminka s dítětem, které převedl. František ho pak dal své ženě, která ho nosila na krku.
František Wiendl se zkontaktoval s agentem chodcem Aloisem Suttým, kterému se podařilo prchnout z komunistického lágru. Ve vězení se Suttý seznámil s vězněným otcem Františka. Agent-chodec úspěšně přešel do Německa a vstoupil do služeb americké tajné služby CIC.
„Lojza začal chodit pravidelně přes hranice. Bál se jít hlouběji do Československa. StB po něm všude pátrala. Takže jsme mívali srazy u Stříbrného mlýna nedaleko hranic. Tam mi dával dopisy, které jsem pak osobně roznášel třeba letcům RAF. Já mu zase předal skupinu uprchlíků, které dovedl až do Německa,“ popisuje František Wiendl. K Wiendlově převaděčské skupině se po propuštění připojili i jeho otec, přátelé a odbojáři z války Štorek, Prantl a lékař Krbec.
Z přátel se stali estébáci
Chirurg Krbec měl bohaté zkušenosti s operacemi střelných zranění. Získal je za války v partyzánské skupině, kde se spřátelil s jistým Rudou Novákem, četníkem Kocinou a Basákem. Ze všech tří se po roce 1948 stali agenti StB, což Krbec netušil. 20. listopadu 1949 na něj jeho „přátelé“ z války přichystali past. Krbce požádal Novák, zda by nedostal Basáka za hranice.
Krbec ho dovedl za Wiendlem, který ho připojil k sedmičlenné partě, která šla tu noc za hranice. Měli sraz s agentem Suttým u Stříbrného mlýna, kam je František Wiendl s Prantlem přivezli v dodávce. Suttý skupinu převzal a vedl na hranice. Asi kilometr před čárou, po několikahodinovém nočním pochodu, Basák zničehonic vytáhl pistoli a zaječel: „Ruce vzhůru, ve jménu zákona, jste zatčeni!“ Když na něj Suttý vytáhl samopal, estébák vzal nohy na ramena.
To už byli Wiendl a Prantl zatčeni. Suttého tajná policie zatkla až o pět měsíců později v usedlosti na samotě, kde se skrýval. Bez střílení se to neobešlo. Po přestřelce zůstal ležet s prostřeleným břichem jeden z policistů. Suttý u soudu dostal trest smrti. U výslechu Wiendl vzdoroval. Dokola opakoval, že jel s Prantlem pro jablka. Po měsíční korekci, nakládačkách a výpovědi Basáka nakonec připustil, že převáděl. Dostal 18 let a odseděl si 10. Dnes předsedá pobočce Konfederace politických vězňů v Klatovech.
Basák měl výčitky svědomí a oběsil se
Po roce 1990 si Wiendl pořídil diktafon a vyhledal bývalého estébáka Nováka. Tvrdil, že se zajímá o partyzány. Novák ho přijal a vyprávěl hrdinské legendy z války. Wiendl ho však přerušil, že chce znát pravdu, jak to tenkrát bylo s Basákem.
„Novák byl grázl. S úšklebkem mi vyprávěl, že za ním Basák přišel v roce 1968, kdy se poměry uvolňovaly. Měl špatné svědomí. Novákovi přinesl 20 tisíc korun, které dostal za estébáckou akci v listopadu 1949. Novák se mu vysmál, že prý si je má nechat, když si je zasloužil. Basák to nevydržel, šel a oběsil se,“ popisuje Wiendl, který nahrávku s další dokumentací zaslal Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu.
Vše mu vrátili s oznámením, že udavačství není trestné. Nahrávka se pak někde ztratila během stěhování rodiny Wiendlů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.