„Do boje musíš jít s tím, že se to povede,“ říkával skaut a bývalý politický vězeň Jiří Navrátil
Jiří Navrátil, skaut, překladatel, místostarosta českého Junáka, bývalý politický vězeň nacistů i komunistů zemřel v pondělí 16. ledna 2017 v 93 letech. Měl mírnou, veselou a přátelskou povahu. Ani v devadesáti letech mu nečinilo obtíže přijet na letní tábor skautů a spát ve spacáku jako ostatní, pojídat nevábně vyhlížející a od připálení zhnědlou rýžovo-čočkovo-fazolovou kaši z kotlíku.
Znal jsem ho jako neuvěřitelně výřečného pamětníka. Kdykoliv jsme se potkali, chrlil na mě neuvěřitelně zajímavé a zábavné příhody o jeho přátelích a starých skautských časech. Pro Paměť národa vyprávěl skoro sedm hodin. Když jsem teď nahrávky poslouchal, uvědomil jsem si, jak málo mluví o sobě. Vlastně přednáší dějiny českého skautského hnutí. S Jiřím Navrátilem odešla jedna veliká junácká kronika vyprávějící strhující a povzbuzující příběh skautingu. Paměť národa zachránila jen její odlesk. Zaplaťpánbůh aspoň za to.
Vzpomínky pamětníků zaznamenávají lidé z neziskové organizace Post Bellum. Příběhy ukládají na portál Paměť národa. Tento projekt je financován nikoliv ze státních dotací, ale především z drobných darů. Můžete-li přispět, vstupte do Klubu přátel Paměti národa.
Nikdy jsem nepoznal člověka, který by, tak jako on, dodržoval skautský zákon – zvláště jeho čtvrté přikázání: skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta. Jeho hlasitý pozdrav: „Nazdar veliteli!“ znají snad všichni, kdo se s ním potkávali. Málokdo však věděl, že tento postavou spíše drobný pán s vyšším, trochu nakřáplým hlasem se kdysi aktivně zapojil do dvou největších vojenských převratů v Československu. Jeden vyšel, druhý ne.
Mělo to být povstání jako v pětačtyřicátém
Během květnového povstání 1945 sehrál nemalou roli jako jeden z velitelů skautů, kteří běhali mezi barikádami jako spojky a záchranáři. O tom druhém povstání – také v květnu, tentokrát roku 1949, musíme mluvit jako o největším pokusu o vojenský protikomunistický státní převrat.
Podílet se na něm měly tisíce lidí, z vojenské posádky ze Žatce se prý chystaly do Prahy tankové jednotky, povstalečtí vojáci a partyzáni měli přepadnout většinu významných státních institucí – vnitro, obranu, generální štáb, policejní prezidium, vládu. Do republiky měla přiletět západní vojska. Povstalci se chystali osvobodit politické vězně. Z Pankráce chtěli dostat Karla Kutlvašra, jednoho z bývalých velitelů povstání 1945, a dopravit ho před mikrofon Československého rozhlasu, aby vyhlásil povstání, protože jemu by lidé věřili.
Jiří Navrátil zorganizoval asi sto skautů, kteří měli jako za války zachraňovat a běhat jako spojky mezi jednotlivými velitelstvími. Několik hodin před vypuknutím tohoto povstání vůdce pozatýkala StB. Navrátil dostal dvacet let, Čančík a Polesný (vojáci, se kterými spolupracoval) trest smrti.
Ministr měl sežrat bolševickou knihu
Když si pročítáte k tomuto případu archivní dokumentaci a posloucháte vyprávění pamětníků, zdá se to celé neskutečně naivní, bez šance na úspěch, až skoro legrační. Například detaily o povstání Emanuel Čančík a skautská vůdkyně Dagmar Skálová dohadovali v Bráníku přes plot oddělující jejich zahrady, shodou okolností byli sousedé.
Důstojník československé armády zapojený do plánů povstání snil o tom – alespoň podle jeho výpovědi – že přepadne vilu komunistického ministra spravedlnosti (později obrany) Alexeje Čepičky a donutí ho sníst knihu „10 let s Klementem Gottwaldem“.
Do boje se chodí s vírou, že se to povede
Jiří Navrátil říká, že pokus o protikomunistický převrat z dnešního pohledu vypadá opravdu naivně. Tenkrát prý žili tím, že je v tom Západ nenechá: „Když jdeš do boje, nesmíš si říkat, co by bylo, kdyby bylo. To musíš jít s tím, že se to povede,“ říká Jiří Navrátil, kterého komunisté věznili v kriminálech a uranových lágrech jedenáct let.
Jiří Navrátil patří mezi největší postavy českého skautingu. V patnácti letech zažíval nejúžasnější dobrodružství, jaké si začínající skaut umí představit: tábory u Bobří řeky, záhady Stínadel, tajemství Řásnovky, chatu v Jezerní kotlině. Chodil do pražské Dvojky, kterou vedl Jaroslav „Jestřáb“ Foglar. Jak známo, tento spisovatel čerpal náměty ze skutečných příběhů z kronik svého oddílu.
Jiří Navrátil z dětského junáctví vyrostl do intelektuála, který chápal skauting nikoliv jen jako romantické sbližování se s přírodou, ale jako cestu k nejdokonalejší výchově dětí vedoucí k odpovědnosti, samostatnosti a vlastenectví.
První díl Příběhů 20. století o Jiřím Navrátilovi vypráví o jeho dětství, dospívání, Foglarovi, dobrodružství, které prožíval během Dnů mládeže 1944 a které skončilo na gestapu. Druhý díl, který Český rozhlas Plus odvysílá v neděli 29. ledna ve 20:05, se věnuje 17. květnu 1949, kdy se Navrátil zapojil do protikomunistického povstání. Uslyšíte jeho příhody z vězení a lágrů, a také podrobné vysvětlení, proč najdete jeho jméno v seznamech agentů StB.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
